Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z ráje do pekla

04. 06. 2005
0
0
783
Autor
TheCOOK

Toto je slohová práce...měla být něčím zvláštním a duchaplným, leč já z ní udělal pouhý popis \"krajiny\" , jak si ji představuji a jaká ve skutečnosti je. No posuďte sami.

Z ráje do pekla

            Je krásný letní den. Sluneční paprsky protínají větve stromů a jemný vánek hladí listí a hraje tak podivnou, ale krásnou melodii, plnou napětí a lásky. Zelený trávník tančí do rytmu a nahýbá se chvíli na jednu stranu a pak zas na druhou. Nebe je čistě modré, jako ta nejprůhlednější laguna snů, po nichž každý touží. Skoro to vypadá, jako by nebe a slunce, usmívající se na celičký svět, patřili k sobě.

            Všude kvetou růže a na jejich obnažených stoncích rostou nebezpečné, ale svádějící trny. Nikde nejsou žádní lidé. Ač se to zdá smutné, já nejsem, protože zde samota neexistuje…Je se mnou příroda.  Ruku v ruce se mnou je také můj stín a doprovází ho svěží větříček a melodie, jež se line z lesa.  Nikde tu nejsou žádné silnice, auta a nejsou vidět ani domy a továrny. Proto je tu tolik zdraví, krásy, štěstí a lásky. Každý, kdo by se tu ocitl, by si přál, toužil by, zde zůstat.

            Vše, po čem člověk touží, o čem kdy snil, je právě tady, na tomto překrásném místě. Proto myslím, že bude lepší zůstat. Je to ráj, splnění všech mých ideálů o kráse přírody. Jediné, co mi schází, je nekončící život, protože až přijde můj čas, bude těžké to vše, pro co jsem žil, opustit. Snad se časem objeví i nějaká zvěř- vitální, plná energie a naprosto svobodná.

            Chvíli jsem si to vše prohlížel a pak jsem náhle usnul. Po probuzení bylo vše úplně jinak. Pořád jsem ležel na trávníku, ale už ne uprostřed toho nádherného parku. Na místě, kde stával les, byla továrna- spalovna odpadů přesněji. Slunce…to krásné smějící se slunce už bylo pryč. Ani nebe vidět nebylo. Všechno totiž zakrýval hustý černý kouř z té spalovny. Nikde jsem nenašel žádné růže. Všude jen kouř a rozestavěné domy a silnice, po nichž jezdila auta a chodníky, na kterých se to hemžilo samými lidmi. Trávník, na kterém jsem ležel, také nebyl tak krásný, jako v tom snu. Jeho barva se změnila k nepoznání. Snesla se na něj špína z továren a stavby. A stromy??? Žádné tu nebyly. Široko daleko byly vidět je jejich zbytky. Byl to smutný pohled.

            Vše, co jsem tolik miloval a obdivoval bylo pryč. Zničili to ziskuchtiví, chamtiví a „mocní“ lidé. Stavitelé, podnikatelé a ti další zbohatli na zkáze přírody. A tak to je i ve skutečnosti. Lesy se kácí, aby  bylo na papír, čím zatopit a z čeho stavět. Parky se ničí, protože není místo na budování dalších a dalších domů či továren. A zvěř je lovena kvůli masu, protože lidé nemají co jíst a pro kůži na různé boty, oblečení a ozdoby. Jako mocnější „tvorové“ schopní budovat a vymýšlet, za chvíli zahubíme celou zemi svou pýchou a chtíčem. A tím zničíme i sebe. Nemělo by to tak být, ale děje se to. Nakonec to budeme my, kdo to vše bude mít na svědomí. Degeneraci, nemoci, zabíjení, různé války atd. A to vše kvůli území, těžbě a penězům. Nic z toho by se nedělo, kdybychom nebyli posedlí tím vším, co je zde popsáno. A tak to dopadá, když má někdo větší moc, něž si zaslouží.
Yarrod
05. 06. 2005
Dát tip
Co to bylo za téma na sloh? Jinak to je hezky napsaný, co sem četl tak mi to připomíná tak trochu sci-fy...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru