Vlci v srdcích

tak uz to chodi

Schoval se měsíc za oblaka
blaženě možná usnul v nich
nebeská dálka mě neláká
ztracen jsem v lesech divokých

Pod nohama větvičky praskají
co chvíli ohlédnu se zpět
teď budu tiše větru potají
svůj teskný příběh vyprávět

To jednou sen se mi v noci zdál
v něm stála přenádherná žena
Zlatý vlas a z kvítí měla šál
v noční tmě byla zahalená

Probudil jsem se s touhou
z níž mé tělo v plamen se vzňalo
měl jsem vzpomínku pouhou
tajemství v mlhách sladce spalo

Čekal jsem na noc, zda přijde zas
do mých snů jak zloděj se vkrade
má bohyně, v tobě tisíc krás
jsi chloubou zahradníků v sadech

Svítalo, vzal jsem luk a meč
snad z bláznovství jsem vkročil v les
Na rtech úsměv, jenž ztuhl v křeč
a všude voněl něžně vřes

Cesta se ztratila v trnitém křoví
a jen vlčí vytí po nocích slýchám
o mé lásce se asi těžko dovíš
má paní, křičím do lesního ticha

A tu rozzářila se přede mnou
ta krása, co zemřel bych pro ni
jak hvězdička, která proplouvá tmou
z lásky jak dítě slzy roním

Šeptá mi: "Blíž, pojď ke mně blíž"
jak sluha oddaný běžím k ní
na záda padá zemská tíž
ach, nezmizíš, až se rozední?

Najednou nohy nejdou dál
do hlubin země cosi mě odvádí
Mat, příteli, loučí se král
tak krásný sen mě přece nezradil?

V bažinách nenaplnil touhu svou
smrt je ta kráska, co ho chtěla mít
měsíc, ten lehce kráčí oblohou
A vlci v srdcích začali zas výt...

---