Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKDYŽ DOJDE BENZÍN-2
11. 05. 2007
1
0
2389
Autor
fungus2
ČÁST DRUHÁ ZÁVĚREČNÁ.
Štěpán si opět při chůzi pohvizdoval a doufal, že si už smůlu vybral na hodně dlouho dopředu. Přitom spatřil na neširoké silnici jet kombajn. Zastavil se a chvíli na něho překvapeně hleděl.
„Sakra, kde se tady ten kombajn vzal?“ pomyslel si a rychle šel na okraj silnice. Zároveň se vyděšeně zadíval na přibližující se předek kombajnu. Velmi rychle odhadl, že bude muset ještě více mimo silnici. Udělal tedy další dva kroky, načež se mu náhle levá noha smýkla. Než se nadál, tak sjížděl po zadnici do zarostlého příkopu plného kopřiv.
Za nadávání se vyškrábal po chvíli zpátky a stoupl doprostřed silnice. Poté chtěl spustit na vzdalující se kombajn příval nadávek, ale za sebou náhle uslyšel hluk motoru. Rychle se otočil a spatřil jedoucí motorku. Muž na ní sedící začal troubit. Štěpán se rozeběhl doprava, avšak stejným směrem jel též motocyklista. O chvíli později se kolem něho těsně mihl, přičemž na samém okraji silnice zavrávoral. A pak za táhlého výkřiku spadl opět mezi kopřivy do příkopu.
Popálený, odřený a naštvaný vylezl po čtyřech zpět na silnici. Chvíli zase seděl v jejím prostředku a chrlil z úst tolik sprostých slov, že by se jimi dala vydláždit velká část silnice. Když se vzpamatoval, tak se postavil a vykročil. V úmorném horku se mu šlo dost těžce, a když spatřil na silnici hejno hus, tak si v prvním okamžiku myslel, že má vidiny. Ale byla to realita.
„Nazdar husy! Kam kráčíte?“ To nevíte, že se má chodit po druhý straně v protisměru?“ řekl jim s úsměvem. Ten mu však vzápětí zmrzl, když husy roztáhly křídla a za syčení se rozeběhly na něho.
„Co je? Hej, nechte toho!“ vykřikl a ohnal se kabátem. To však neměl dělat, poněvadž to husy ještě více rozdráždilo. Vzápětí utíkal jimi pronásledován, aby za okamžik rychle vylezl na strom vedle silnice. Sotva se usadil při kmeni na stromě, tak mu zazvonil mobil. Na display spatřil jméno své přítelkyně.
„Ahojky Soni. Jak se vede?“ zeptal se.
„Kde si? Máš zase zpoždění!“ ozval se ostrý hlas z mobilu.
„No, mě došel benzin a teď zrovna sedím na stromě, protože jsou tady husy,“ řekl jí.
„Co? Kde sedíš!? Na stromě? To si děláš srandu, ne!?“
„Vopravdu jsem na stromě a..“
„Hele, až přestaneš šaškovat na tom stromě a pojedeš, tak se vozvi!“ řekla mu stále ostrým tónem a ukončila hovor.
Štěpán se zamračil a vztekle pohlédl na husy, které pomalu kolíbavou chůzí odcházely pryč. Po chvíli ze stromu slezl, ale přitom si roztrhl kalhoty. Což už ho přivedlo k naprostému zoufalství. Rezignovaně si přehodil kabát přes rameno a s kanystrem v ruce vykročil po silnici.
Uběhlo několik dlouhých minut a ke své radosti to už neměl k autu daleko. Současně s tím uviděl vedle silnice běžet několik býků. Užasle na ně hleděl a přitom se štípl do tváře. Opět se mu to nezdálo.
„Co je to tady za bláznivou voblast. Nejdřív husy a teď bejci. To bude asi tím vedrem. Působí i na zvířata,“ řekl si, sledoval, jak jeden viditelně splašený býk vběhl na silnici. I na Štěpána horko zapůsobilo. Vzal kabát do obou rukou a pomalu se přibližoval k býku. Ten zafuněl a zanedlouho Štěpán za táhlého výkřiku prchal na nejbližší strom. A po chvíli mu opět zavolala Soňa.
„Ahoj miláčku. Já jsem zase na stromě. Ale tentokrát jsou tady nějací splašení bejci,“ sdělil jí.
„To si ze mě dělá prde..? A nebo si se někde vopil a teď nevíš, kde si?“
„Já vím, kde jsem. Prostě sedím na stromě a..“
„Tak až přestaneš lízt po stromech a pojedeš. Tak mi zavolej!“ vyhrkla naštvaně a opět ukončila hovor. Býk i s ostatníma se vzdálil a Štěpán naprosto vyčerpaný začal slézat ze stromu. Přitom ulomil větev, na niž bylo hnízdo sršňů. Po dopadu na zem zaslechl jen hrozivé bzučení. Ač neměl sil nazbyt, sprintoval zoufale přes nevelké pole k rybníku, u něhož bylo i několik stavení vesnice.
„Vždyť je to brčálník. V tom se nedá koupat!“ křikl na něho jeden z opodále stojících lidí, když skočil do nazelenalé vody. Přitom zároveň držel v jedné ruce mobilní telefon a v druhé kanystr. Ten však vzápětí šel ke dnu. O chvíli později za výkřiků do rybníku naskákali přihlížející lidé. Zanedlouho se ozývalo mnohonásobné šplouchání a nadávání. A do toho všeho Štěpánovi zazvonil mobil.
„Soničko, nebudeš mi věřit, ale jsem v rybníku. A to kvůli sršňům!“
„To ti teda nevěřím!!“ zařvala na něho z telefonu a tentokráte to byl on, kdo ukončil hovor.
KONEC
„Sakra, kde se tady ten kombajn vzal?“ pomyslel si a rychle šel na okraj silnice. Zároveň se vyděšeně zadíval na přibližující se předek kombajnu. Velmi rychle odhadl, že bude muset ještě více mimo silnici. Udělal tedy další dva kroky, načež se mu náhle levá noha smýkla. Než se nadál, tak sjížděl po zadnici do zarostlého příkopu plného kopřiv.
Za nadávání se vyškrábal po chvíli zpátky a stoupl doprostřed silnice. Poté chtěl spustit na vzdalující se kombajn příval nadávek, ale za sebou náhle uslyšel hluk motoru. Rychle se otočil a spatřil jedoucí motorku. Muž na ní sedící začal troubit. Štěpán se rozeběhl doprava, avšak stejným směrem jel též motocyklista. O chvíli později se kolem něho těsně mihl, přičemž na samém okraji silnice zavrávoral. A pak za táhlého výkřiku spadl opět mezi kopřivy do příkopu.
Popálený, odřený a naštvaný vylezl po čtyřech zpět na silnici. Chvíli zase seděl v jejím prostředku a chrlil z úst tolik sprostých slov, že by se jimi dala vydláždit velká část silnice. Když se vzpamatoval, tak se postavil a vykročil. V úmorném horku se mu šlo dost těžce, a když spatřil na silnici hejno hus, tak si v prvním okamžiku myslel, že má vidiny. Ale byla to realita.
„Nazdar husy! Kam kráčíte?“ To nevíte, že se má chodit po druhý straně v protisměru?“ řekl jim s úsměvem. Ten mu však vzápětí zmrzl, když husy roztáhly křídla a za syčení se rozeběhly na něho.
„Co je? Hej, nechte toho!“ vykřikl a ohnal se kabátem. To však neměl dělat, poněvadž to husy ještě více rozdráždilo. Vzápětí utíkal jimi pronásledován, aby za okamžik rychle vylezl na strom vedle silnice. Sotva se usadil při kmeni na stromě, tak mu zazvonil mobil. Na display spatřil jméno své přítelkyně.
„Ahojky Soni. Jak se vede?“ zeptal se.
„Kde si? Máš zase zpoždění!“ ozval se ostrý hlas z mobilu.
„No, mě došel benzin a teď zrovna sedím na stromě, protože jsou tady husy,“ řekl jí.
„Co? Kde sedíš!? Na stromě? To si děláš srandu, ne!?“
„Vopravdu jsem na stromě a..“
„Hele, až přestaneš šaškovat na tom stromě a pojedeš, tak se vozvi!“ řekla mu stále ostrým tónem a ukončila hovor.
Štěpán se zamračil a vztekle pohlédl na husy, které pomalu kolíbavou chůzí odcházely pryč. Po chvíli ze stromu slezl, ale přitom si roztrhl kalhoty. Což už ho přivedlo k naprostému zoufalství. Rezignovaně si přehodil kabát přes rameno a s kanystrem v ruce vykročil po silnici.
Uběhlo několik dlouhých minut a ke své radosti to už neměl k autu daleko. Současně s tím uviděl vedle silnice běžet několik býků. Užasle na ně hleděl a přitom se štípl do tváře. Opět se mu to nezdálo.
„Co je to tady za bláznivou voblast. Nejdřív husy a teď bejci. To bude asi tím vedrem. Působí i na zvířata,“ řekl si, sledoval, jak jeden viditelně splašený býk vběhl na silnici. I na Štěpána horko zapůsobilo. Vzal kabát do obou rukou a pomalu se přibližoval k býku. Ten zafuněl a zanedlouho Štěpán za táhlého výkřiku prchal na nejbližší strom. A po chvíli mu opět zavolala Soňa.
„Ahoj miláčku. Já jsem zase na stromě. Ale tentokrát jsou tady nějací splašení bejci,“ sdělil jí.
„To si ze mě dělá prde..? A nebo si se někde vopil a teď nevíš, kde si?“
„Já vím, kde jsem. Prostě sedím na stromě a..“
„Tak až přestaneš lízt po stromech a pojedeš. Tak mi zavolej!“ vyhrkla naštvaně a opět ukončila hovor. Býk i s ostatníma se vzdálil a Štěpán naprosto vyčerpaný začal slézat ze stromu. Přitom ulomil větev, na niž bylo hnízdo sršňů. Po dopadu na zem zaslechl jen hrozivé bzučení. Ač neměl sil nazbyt, sprintoval zoufale přes nevelké pole k rybníku, u něhož bylo i několik stavení vesnice.
„Vždyť je to brčálník. V tom se nedá koupat!“ křikl na něho jeden z opodále stojících lidí, když skočil do nazelenalé vody. Přitom zároveň držel v jedné ruce mobilní telefon a v druhé kanystr. Ten však vzápětí šel ke dnu. O chvíli později za výkřiků do rybníku naskákali přihlížející lidé. Zanedlouho se ozývalo mnohonásobné šplouchání a nadávání. A do toho všeho Štěpánovi zazvonil mobil.
„Soničko, nebudeš mi věřit, ale jsem v rybníku. A to kvůli sršňům!“
„To ti teda nevěřím!!“ zařvala na něho z telefonu a tentokráte to byl on, kdo ukončil hovor.
KONEC