Svůj život žiji nespatřen

tak jako pod hladinou pstruzi.

Opustila mě každá z žen,

opouštějí mě dávní druzi.

Svůj život žiji bez iluzí.

Vím, co je v noci zůstat sám,

putuji městem v bludných kruzích.

Tak jako zub jsem vyviklán!

Svůj život žiji den co den

tak jako ptáci na haluzi.

Do práce chodit? Čert ji vem!

Je pro mě lepší zemřít v dluzích.

Ať lopotí se zase druzí,

já přestal být ke stolu zván.

Je ze mě král vší městské lůzy.

Tak jako zub jsem vyviklán.

Svůj život žiji jak zlý sen

a uzamčen jsem v domě hrůzy.

V místnosti mojí bez oken

si démoni dávají schůzi.

A proč by ne – mí noví druzi!

Jsem monster noci druh a pán,

jsem touhou štván jak dobrodruzi.

Tak jako zub jsem vyviklán.

Poslání

Zasypán pískem – jenž mě dusí

jak v poušti beduínský stan,

roztrhán – vlaji v tenkých pruzích.

Tak jako zub jsem vyviklán.