Písmák rovnání skóre
je stále více chladna zrána
dlouží se noc a krátí den
síť zletních snů je rozedrána
a větší tma je pod svícnem
půlnoční
půlnoční štamgasti vlcd lokáleskrz okna svítící v něm hledí do dálekpřes brýle na blízkamají jen naději a žádnou zárukuže ztěch míst kde nosí píšťalky na krkuněkterá zapískáskládají zdomněnek obrazce dominavkterých se nekončí, jen znovu začínádokud má s kým kdo hrátnoc nálezů a ztrát, ve které každý hostmůže sám sobě lhát, že toho pro radostbylo tak akorát
září
dřív slunce nutí večer spát vítr si zkouší prstoklad na lesklých strunách pavučin poledne mají delší stín a kytkám méně voní dech nejlepší místa na drátech si zamluvily vlaštovky míň úzkostlivě za stopky se drží modré hrozny vín pozvolna skoro bez příčin se do zelené vpíjí žluť a na lásku se ztrácí chuť když od rybníků stoupá chlad den začal s nocí vabank hrát o každou světlou vteřinu a na teplejší peřinu si myslí leckdo nad ránem nějak to brzy vzdává zem když zatím jenom tuší mráz a to co krátce hřálo nás nechává na jih odlétat co čekat v září od léta …
jarní bilancování
kdovíproč letní čas začíná v předjaříkdyž slunci uvnitř nás se ještě nedaříani tam tomu v dálizimou jsme pronesli torza dob minulýchvybledlé prošlé sny, začátky od nulykteré jsme nezačaliotázky, které si šetříme, prozatímkódy a adresy, které už neplatía stejně se dál chráníi to, co málo ctí, od všeho trochu lžía něco tajností, zašitých pod kůžípro případ ztroskotání
zase už
zase už slunce málo hřejestudí nás uši, ruce, zádaa nebe v barvě petrolejetaky teď žádná hitparáda zase už máme dlouhé stínysníh zvýšil skóre proti deštiskryl dávno uschlé kopretinya lásku není z čeho věštitz věnců zas trapně trčí svícea po obědě se hned smrákáo dost dřív chodí klekánicea nálada je na panákav prořídlých lesích dále kácía nezvoní se za ně hranyulétli všichni chytří ptácitakže se zvyká na havranylhostejná mlha mlčky padá na svět na cesty mezi polina noc, co se jí říká mladái na vzpomínkyna cokolizase už je den příliš krátkýna vymýšlení tajných přánía pod slovy i mezi řádkyje málo ticha k rozjímání
když je něčeho příliš
nejsem si jistý, jestli se mi zdála poprvéale asi na tom nezáležía stejně bych to neprozradilusmívala se, když říkala:pane, vy máte příliš živé snyasi tak třikrát víc než je samotný životto byste neměl pak se vám ráno špatně vstávámožná je to tím že nosíte příliš kostkované košilečasto si zkoušíte násobit velká čísla zpamětia když ještě nespíte, ale už nejste vzhůrukreslíte si grafy goniometrických funkcípotom se vám vždycky zdá o černé vodě a celý den máte divné myšlenky třeba jak jste kdysi dávno zabil havrana se zlomeným křídlema dodnes nevítejestli to bylo milosrdenství nebo hříchjakoby věděla, že někde se píše o tomkde začíná konec světaa nikdo si toho nevšimnejakoby věděla, že hodně takových koncůuž mám dávno za sebou
co všechno je bezva
bezva je chodit bosýza ranní rosy v trávěa povídat si s kosyjak ten čas utíkáa potom k černé kávěsi nechat bzučet vosyže ke kávě jsou právěta správná muzikabezva je taky chvíleve které spadne hvězdazrovna když máme přánísi hladit koníkabezva je každé zdáníkteré se trochu nezdáa v jeho alfa fázise dá i dotýkatbezva je složit píseňo něčem ze životaza zavřenými dveřmitřinácté komnatykde skoro všechno smí sea z písně každá notaříká: svět - hele - věř mi je bezva kulatý
podzimní vzkazy
slunce už zase dříve blednea mezi nás se vkrádá mráztak zkoušíme si za polednepo babím létu poslat vzkazvybíráme jen lehká slovaa skládáme z nich souvětído kterých se dá dobře schovats nadějemi že doletíže si je možná přečte v dálcekdo hodně chybí právě teďa někteří si drží palce aby jim přišla odpověď
o místech kde chybí plot
nestojí všichni ještě v lajněje pár míst kde svět nemá plota sem tam si tam zajde tajněpár bláznů zahrát na život
nějak míň je vidět
nějak míň je vidět
zase
na svět naše tváře hříchy
cesty vlevo vpravo vpřed
pár věcí
pár věcí z léta jsem si schoval
ať se má zima na co ptát
prostřední listy z kalendáře
nějaké kytky do herbáře
někdy
někdy se ocitneme v místě
kde je víc zim a málo jar
dřív se tam stmívá
pozdě svítá
advent
advent
čas vhodný na bilance
trávu teď sekat nemusím
tak škrtám promarněné šance
pohled oknem na kousek mírně šedivého nebe
nevidí čáry po tryskáči
nebe je mírně šedivé
kapkami vítr okno smáčí
ani pes nechce
lednová
říkám sám sobě:
na co jsou ti
omšelá torza srdcí z poutí
a levné cetky ze střelnic
prosincová
vítr už odvál
zbytky listí
zůstala holá
ztuhlá zem
slova dřív chladnou
slova dřív chladnou
pod propiskou
slunce je spíše na obtíž
v poledne stojí příliš nízko
květnová
je květen
vítr ze zrn pylu
zbytečných slov
a zašlých sláv
občas jdu do sebe
občas
když zbyde volná chvíle
jdu předpisově do sebe
mám sice uvnitř černobíle
meziřádková
na osiřelá místa
se slétli černí ptáci
vítr si noty chystá
že fugu zahraje
o míjení a promíjení
podloubí
prostor pro míjení
z věže zvon zvoní poledne
ozvěny kroků
vlak do stanice zima
ve vlaku do stanice zima
zkoušíme cvičně zapomínat
jak má se
podle předpisů
co zbyde
z toho co bylo
zbylo málo
a s jarním táním odplavalo
řekami času
o neusínání
v ozvěnách z dálek zvoní hrana
bludišti mysli došla nit
vtíravá tma je pruhovaná
nedá se ale pohladit
co nemám
pevný bod
podle Archiméda
ten co se bez něj nehne zem
a do míst kde se běžně hledá
co ještě mám
vybledlý seznam skvělých plánů
na které zbylo málo sil
bílého slona
z porcelánu
v některých dnech je příliš stínu
v některých dnech je příliš stínu
a ticha víc než dá se snést
kdy míjíme se o vteřinu
a správným směrem
to přece nejde jen tak
to přece nejde jen tak
nastoupit
sednout si k oknu
zvednout ruku
co mám
stůl s židlí
co se trochu točí
dvě vlažné dlaně
a dvě oči
o některých cestách
na některé cesty nosíme malé světy
v batohu nebo náprsní kapse
aby nebyla vidět bílá místa
která chceme ukázat jen sobě
o převracení kamenů v suchých korytech
nejde mi mlčet o úzkostech
když zdám si v zastoupení
na dálku sny
a nejmíň posté přemítám
noci jsou ještě chladné
za nocí ještě bývá chlad
když se v nich vrací podél tratí
co vedou kamsi na západ
za dne se zdá však slunce výš
co kdy zbývá
každý si kdysi hrál
na tolik jsem jich měl
byly tu tenkrát mámy
a odpouštěly všem
život je z příjezdů
život je z příjezdů
a také z odjíždění
a z chvílí čekání
z těch mezer
účetní
nastal čas vložit do bilancí
zůstatky promarněných šancí
co kdo měl dáti
a co dal
blues z nádražního podchodu
jsou věci co se nemusí vymýšlet
stromy a pohledy
ruce a ramena
nádražní podchody
všechno je dokola
zase je prosinec
všechno je dokola
co si kdo nadrobil
to by měl taky sníst
tak jak je
zas už je tak jak je
víc šera ulpívá
na věcech okolo
i na těch uvnitř nás
co se má schovat z léta
pár pruhů světla
a pár stínů
s vůní lip
cesty alejí
o tom, co někdy stačí
stačí mi okno v druhém patře
z kterého se dá uvidět
rorýse kroužit mezi mraky
a trávu mezi paneláky
o návratech
někdy se octnem na rozcestí
něčím víc plní
něčím prázdní
většinou ve dvě ráno
co se učím v poslední době a tak
učím se nosit černé klapky
(zbyly mi ze snů o koni)
chodit krok tam
a čtyři zpátky
únor je divný měsíc
únor je divný měsíc
krátký
na psaní delších zpráv
a vzkazů
co se děje v hlavě v hlavě
v každé hlavě je ještě jedna
je větší než ta nahoře
ukládám si v ní
koncem ledna
o čase co je
je čas
který vše trochu splývá
a skrývá ostré hrany
čas otáčení
o městě, kterému schází hodina času
města mívají horečky a trpí nespavostí
ani tohle není výjimkou
příliš teplé večery tahá na provázku do bystrce
nebo do mokré hory
zase II
zase už hledám tlustší svetr
kterým se lépe hřeje hruď
a kleju herrgottdonnerwetter
když v teploměru klesne rtuť
co zůstalo a co chybí v obrazech Jakuba S.
zůstala v nich půlnoc
s pouliční lampou
smutný pán
a paní
letní pozná(vá)ní s nohou v sádře
špatně se prasklé v sobě klíží
a kříží rovnoběžky
vzhůru se lépe stoupá zdviží
než po schodišti pěšky
co jsem se naučil po cestě labyrintem
dost dlouho bloudím labyrintem
někdy mě při tom píchá v boku
když v cestě je moc bláta
a poznal jsem
v březnu jsou rána méně tichá
v březnu jsou rána méně tichá
a trochu méně studí svět
z předsevzetí si plním: dýchat
a snažím se moc nemíjet
v únoru mívám soví dny
v únoru mívám soví dny
a někdy taky noci
kradu v nich sudé body z IQ
geniům
lednová blues
začíná rok
a na hromnice
zdá se být o pár minut více
a něco blíž
síťovka
propadly lístky
koncem září
na vyhlídkové lety
a ze včerejších blízkých tváří
listopadová
píšeme dopis milé Sally
o všem co jsme si nedolhali
jak uhráli jsme
jenom pat
poslyšte příběh
poslyšte příběh o šlaše
a šedích kterým došla še
od šedí zbylá malá ďé
byla v dost blbé náladě
chodí ke mně džin
chodí mě navštěvovat džin
většinou v pátek
v deset večer
když prší
co zbývá z léta
blues, co k večeru vítr hvízdá
na opuštěná čapí hnízda
co jinak zahrát nedá se
tajný slib, daný teplem dlaně
víceméně o více a méně
je méně včel
i stromů v lese
a v moři méně šprotů
více je sklonů pro obsese
nějak všechno zpola a tak
zas další jaro
nějak zpola
smazané číslo
kam se volá
jenom tak
jenom tak jsem vyšel
do prázdna ulice
jen tak sám
pro ticho
nit
v noci se zdá být
všechno bližší
asi jak dálka chodí spát
zkoušíme spolu šeptat
zimobraní
každý rok zima obírá mě
v pokru i mariáši
někdy i ve žravý dámě
a já to těžce snáším
přípravné práce k roční závěrce
co dělalo se někdy v létě
na to už nikdo neptá se
a nikoho moc nezajímá
jestli je nám i uvnitř zima
o změně času, omletých slovech a vzkazu možná ztraceném v mlze
ráno je o hodinu více
vychází dříve večernice
a dřív se stáhne roleta
zamknutý
pozdně piktogramatická
z promoklých brázd
odlétly vrány
kruhy jsou dávno
zaorány
o zahájení topné sezóny
zas kouř a smog
a saze
i z mostů
po spálení
o konci srpna
slunce se chystá
k jiné štaci
pár letních lží
a tažní ptáci
noc uprostřed léta
nedá se spát
je dusno
vlak z dálky
duní více
o světech
některý vezme víc
než stojí to
co dává
a plácá nesmysly
o předletním čase
dotekly k mořím
jarní vody
z včerejších květů
zrají plody
o vesmíru, o životě a o čase
o vesmíru (co každý sobě jeho strůjcem)
každý sobě může
obstarat pár vesmírů
za pomoci nůžek
o návratech do snů, když je člověk velký
dnes v noci se mi povedl návrat do snu
nerozuměl jsem v něm odpovědi
tak jsem to zkusil
ani potom jsem nerozuměl
o zmenšování některých vesmírů
něco je jinak
něco není
je příliš ticha
k nešílení
první jarní kafe
nemám od štěstí navštívenku
asi že jsem se málo staral
jestli mi prší
nebo kape
neplatný pokus konce světa a co při tom třeba číst
dozněla pátá
první věta
kdosi odpískal
konec světa
přestal jsem letos světit svátky
přestal jsem letos světit svátky
přebytečné dny koncem týdne
po jednom balím do šediva
a nabízím je jak dny všední
co zbylo z loňska a tak
po loňském sněhu mi tu zbyla
z barev víc šedá
nežli bílá
co vše
o padání sněhu s klikací kurzívou
sníh mění zřídka pádu styl
zem
děti
blázni on the hill
odlétání
týdnům se blíží padesátkaposlední zbytky babích létve fungl nových jinovatkáchodlétly k jihuna výlet
zas už
slunce míň hřejedřív je temně
jen blázni marněhrozí mu
venku i uvnitř v tobě ve mnězas už je přílišpodzimu
o čtení na konci srpna
polední stín je méně krátký
ráno jsou mlhy na cestách
dohlédnem stěží
meze polí
dračí pošta pro dva co trochu šilhali, sýkorky, Brita, jeden film a Heinricha Bölla
Lubovi
co trochu šilhal
a jeho strejda Richard četl zprávy v televizi
za to že se mnou nějaký čas vydržel v jedné lavici
letní se závorkou, kurzívou a linkem
z prostředků lét vždy schovávám si
pár propriet
na horší časy
kdy nevyženem ani psy
o dnech s nebem výš než obvykle
když je nebe výš než obvykle
můžeme toho využít
před zrcadlem v koupelně
si namalovat na obličej masku klauna
o chvílích na jedničku s hvězdičkou
všechny ty chvíle
s hvězdičkami
odžili jsme si
nadoraz
zastavený zimní čas
v pokoji s okny na sever
u rozehrané jedné z her
zastavil se mi zimní čas
když snímám chvíle po minutách
chvíle na třináctce
zamykám někdy
kratší chvíle
čtyřbarevné
i černobílé
o přecházení náměstí
několikrát v životě
zbyde dvacet devět minut času
dobrejch tak akorát na zvětrání piva
nebo vychladnutí kafe
tak trochu flegmatická
ne všechny věci mají líce
některý mají jenom ruby
a často není do třetice
dobrýho
(ne)cinkavá
vždycky nebylo pozdě
úplně na všechno
začátkem prosince
často padal sníh
včerejší se čtyřma závorkama
včera chtěl g. po delší době přehrabovat svý věci
v poštovním sejfu společnosti Wells Fargo & Co
kde na dně mezi klíči
co už nikam nepasovaly
jako trochu dušičkově nebo co ..
občas když k sobě skládáme si
svý problémy i nepohodlí
chcem k sobě trochu blíže
častěji spolu měnit dresy
říjnová
zas přičítá čas k tíži
pár nepozvaných hostí
a vždycky v říjnu vydá
víc pravomocí dálce
způsob konce léta poněkud nešťastný
nad ránem déšť a tma
už dlouho není z čeho
na cestu vzít víc teplé radosti
nanejvýš čaj a keks
když prší
jsou dny, kdy je všelijak, a člověka napadají divný věci
všelijak je třeba když:
se z letní oblohy
ztratí víc modra
a bosejm pod nohy
noční ticha a ranní déšť & spol. v závorkách
v některém nočním tichu slyším
jak duní kola vlaků z dálky
(pak ráno vždycky leje)
často se ani nerozliší
co se musí II
v poledne musí slunce výš
přibližovat svůj slunovrat
a my zalévat kytky
a denně o hodinu spíš
před spaním
mám uvnitř doznělé
z minula ozvěny
co teď tak samy si
bloudí mou pamětí
o pádech II
když člověk padne do kopřiv
určitě pozná že je živ
a když mu při návratu z bálu
upadnou klíče do kanálu
vize vyz
na rybím flámu jednou vyzy
se usnesly na tajnýmplánu
doplavat si bez pasů s vízy
do Indickýho oceánu
zimní ticha
dávno byl konec listopadu
a mezi kmeny stromů v sadu
prodírají se větry snáz
pod tíhou sněhu větve klesly
někdy to prostě začne hned ráno
mám svetr naruby
a véčkem dozadu
přetrhlou tkaničku
a blbou náladu
Budování atmosféry
„Hej, pane, co to děláte s tím vězeňským mundůrem. “
„Oblékám do něj slunce. “
„Ale proč to děláte, ono něco provedlo. “
„To nevím, ale potřebuji ho mít pruhované.
konec letního času
hodina navíc po půl roce
aby se déle snilo ráno
a těšilo víc na vánoce
až větve stromů budou holé
co už ...
je dříve tma a mlhy zránavidíme hůře kdo kam jdemchuť léta - na kost ohryzánazbývá to zapít burčákem
omalovánka
vychladlá káva
cigareta
snídaně
ne moc do Maneta
pohledy
na okenní římsu mipřilétla balkánská hrdlička
vyčítavě tloukla křídlama o zaprášené sklo
už v tom snu jsem věděl
že mám napsat o tvých pohledech
pátá noc
kroužkovaný lachtani
mi přejíždějí pátou noc
z pravý hemisféry do levý
nikdy se nevracejí zpátky
o hledání a vzletech
nad runway
další jumbojet
vzlétl si právě
když já šel
o pádech
spálil jsem prošlou automapu
s vyznačenými cíli cest
nechci dál být
když pěšky šlapu
poloprázdno
zvykám si vidět věci shůry
a ignorovat noční můry
co koušou potmě do šíje
zalézají mi pod košili
napsal jsem si předsevzetí
napsal jsem si předsevzetí
na korkovou zátku sektu
těsnopisem tužkou HB
myslel jsem že když odletí
co chci pod stromeček
když mě tíží nespavost
objednávám pro radost
dárky co chci pod stromeček
než mi přejde houf oveček
balada popelářská
za roky shořelý
nesplatil nikdo nic
a čas je nasypal
do jedný z popelnic
o vůních dálek a odnášení
vyprchal zbytek vůní
co dálky poztrácely
když odnášeny časem
mi stihly hlavu plést
co mi chybí do zimy
co mi chybí do zimy.
nechat vzejít ozimy
díry v duši pokrýt došky
koupit do bot teplý vložky
přívlastky nocí
jsou noci počítání
o přecházení mostů
bezděčných doteků
i nenápadných gest
Ostrovy
Koupil jsem licence
na čtyři ostrovy.
Ke konci července.
Namísto cukroví,
podzimní víra
opadávají plody
z předloňských letorostů
zplaněných v koutech zahrad
kam brzy padá stín
zase
zase čas jeřabin
čaje z peprné máty
uzamykání řek
a zahrad bez květin
taková do běla, ale jinak
obkresluju si do sešitu
redisperem a bílou tuší
prázdna co žijou
v koutech bytu
ráno
dívám se na polštář
bez důlku po spaní
a nevím jestli chci vstát
zase dnes nemám hlad
přestávání
přestal jsem posílat
složené z papíru
lodě a vlaštovky
na druhý břeh
o malým moři
na lavičce u cesty
na ústavním dvoře
nakreslím si do písku
klackem malý moře
poznání při kreslení do obilí
zkoušel jsem kreslit
do obilí
vlastními kroky
jako perem
o hořkosti
až na dno skleniceklesly mé myšlenkykdyž jsem chtěl nejvíce slyšet tvůj hlasa všechnu minulost vyměnit za směnkykteré mi vystavil věřitel časažna dně topí sezbytky té lítostico byla v dopisekterý jsem psalv tmavé a studenépodkrovní místnostikam světlo žádný bůhmi neseslalpsal jsem tam o cestěpo které do dálkyode mě odvez těblýskavý vůzs mlhou mi splynulatvá ruka s korálkya kdesi doznělostýskavý bluespsal jsem o hořkostico v ústech zůstáváa taky o zlostina tenhle světo touze co marněden po dni vzrůstávákoupit si jízdenkua zítra jetkdyž ráno mizí midopisyjízdenkyza okny cizímizpívá si ptákmlčky si dolévámsvé hořko do sklenkykdyž vím že tam kde jsinejezdí vlak
o zimním stýskání
možná že víš to jak mi jekdyž noc do hlavy nalijezvětralé slivky loňských snůsmíchané s tříští výmyslůjarního tání o spásemožná to víš jak stýská seasi víš dobře jak mi jekdyž zima sněhem zakryjevšechno co dříve spálil mrázty víš že pak se stýská snáza je i dálky zásluhouže stýská se mi na druhouty víš moc dobře jak mi jekdyž zima rampouch zaryjedo těch míst kdesi pod hrudítam kde to nejvíc zastudíkdyž chybí teplé objetía stýská se mina třetí
Pozítří
Pozítří odprosím
svá předvčerejší slova
za jejich vtěsnání
do příliš krátkých vět
Chtěl bych
chtěl bych mít dům na předměstí
starý velký prázdný dům
tam bych schoval svoje štěstí
a smál se svým nápadům