Bezcílně chodím po nábřeží,

do čínské čtvrti zajdu rád.

Jak však svůj ukojit mám hlad,

který jak kámen na mně leží?

Věřitelům svým ujdu stěží,

až do krve mě budou drát.

Čekají na mě – můj byt střeží.

Tak ve stoce dnes budu spát.

Co řekli by mi asi kněží?

Když bitý jsem – tak se budu prát!

Jak jsem se pral už tolikrát.

Nastavit tvář? – No, to jde stěží.

Člověk chce přeci jenom přežít.

Má žena? – odměřený chlad.

S milencem v posteli mé leží.

Tak ve stoce dnes budu spát.

Propil jsem kabát – teď jsem svěží!

Do noci budu písně řvát,

počestným spáčům kokrhat

a svědit je tak jako nežit.

Nadávky jejich na mě sněží,

mé děti mě nechtějí znát,

ve strachu pryč ode mne běží.

Tak ve stoce dnes budu spát.

Poslání

Bezcílně chodím po nábřeží.

Odvahu jednou najdu – snad

a najdu způsob jak už nežít.

Dnes však ve stoce budu spát.