Tryptych : Vnitřní hlasy

... další z řady pokusů ( prohlášených za neplatný)

Hněv 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10… hmm no tak. Klíídek. No … to sem si zase dal. Asi brečí… neměl bych tam za ní jít a omluvit se ? Kdepak to nepřichází v úvahu. Může si za to sama, kdyby to neudělala, tak bych jí tak nevynadal… Jo , řek sem jí to dost jasně … možná jsem neměl volit takový hrubý slova, no ale je to tak. Řikal jsem jenom pravdu , copak můžu za to, jaká je to hysterka ? Pořád brečí. Vždycky, když spolu mluvíme, tak mě vydráždí a vyprovokuje… chová se jako bych byl sobec a nestále jí usurpoval a já jí mám TAK rád. Vždyť to musí vědět, ale ona to NASCHVÁL nevnímá. Opovrhuje mnou, tak co je na tom, že jsem jí řek svůj názor… no pravděpodobně jem to trochu přehnal s tim, že jí zabiju, když ode mě uteče… ale alespoň ví, že jí DOOPRAVDY miluju i přes to co mi už tolikrát udělala. Co to je ? Není tu cejtit plyn ? No to bude asi něco z venku… musim se z toho rozčilení vyspat. Ironie Zase jsem se začala smát a on se usmíval a dával tam další esa. Nevadilo mi, že prohrávám, bylo to fajn i když jsem si to představovala trošičku jinak. „První opravdická nevěra“ přišlo mi na mysl a znova jsem se zatřásla smíchy. Manžel děsně žárlí. Je to jeho nemoc. Připadá mi, že šel dělat toho nočního hlídače jen proto, aby mohl ráno přijít domů a pak si na mě vylít vztek. Při nejlepším… vzpomínám si , že jsem se jednou kvůli němu jedno ráno oblékla nejpřitažlivěji, jak jsem to uměla. Namalovala jsem se, koupila vínko… a on přišel domů a strašně mě zbil, protože si myslel, že čekám nějakého chlapa…. Od té doby jen čekám, než prohlídne celý byt a když nic nenajde, tak je potom celý den pořádně naštvaný. Je tedy lepší občas něco nakamuflovat, on mě sice zbije, ale pak se přijde omluvit a je to s ním snesitelnější. Posledně mě zbil i když nic nenašel. Řekla jsem si, že je konec a že si už doopravdy najdu nějakého chlapa ať to bití alespoň stojí za to. Tak jsem sbalila jednoho kolegu od nás z práce. Je s nim spousta legrace a je to pohodový člověk. Dneska jsem si ho přivedla domů a z něj s úsměvem vypadlo, že je impotentní. Dlouho jsem se tak nepobavila, jako při té chvíli. A teď tu sedíme a hrajeme karty…Není to ironie ? Strarostlivost Kam zase jde můj jediný a milovaný syn ? Zase jsem nucena seděti doma a trápiti se otázkou, zdali se mu ( nedej Bůh ) něco nestane. Je v kolektivu svých přátel velice oblíbený a odchází za nimi více, než se sluší. Vrací se až v pozdních nočních hodinách a já se trápím otázkou, zdali se mu ( nedej Bůh ) něco nestalo.Trpím nespavostí a mám o něj veliký strach a z toho důvodu jsem se začala zajímat o astrologii, výklad z karet a jiné rozličné věštění budoucnosti, abych se ujistila, že se mému milovanému synovi ( nedej Bůh ) něco nestalo. Syn toto jak on říká „čarování“ nesnáší a mnohokrát mě prosil, abych toho nechala. Proto čekám až odejde z našeho domu a až pak se dívám, budoucnosti do oken.Dneska mi ale v kartách vyšlo něco hrozného – můj syn má schůzku se ženou. To by ale také mohlo znamenat, že mi mého nebohého a jediného může ukrást a co bych si já bez něj počala. Zároveň mi ale tyto sdělili hrůznou skutečnost a sice, že tato žena nedlouho po jejich schůzce spáchá sebevraždu. Hlavně ale, aby se jemu ( nedej Bůh ) něco nestalo.

---