Písmák Liška Nori
S periskopem naší Nory
zkoumal jsem já liščí nory.
Tam spatřil jsem lišku Nori
balit špeka z řasy nori.
Voňavé květy
Sral na záchodě naší Květy,
kde došel toaleťák s květy.
Nevonělo však jako květy,
když utřel se časákem Květy.
Lihové zjevení
To jednou má známá Anděla
viděla na baru anděla.
Pak frnkla jí tramvaj z Anděla
a musela volat Anděla.
Chyba 404
V lednici zbyla jen plíseň
zvolna mě přepadá tíseň
otázka za všechny body
Odešels navždy
Hledal jsem
Hledal jsem pravdu v řeči politiků i vědců
Hledal jsem pravdu na dně šálku čaje
Hledal jsme pravdu v ševelícím listí
Našel jsem pravdu ve Tvých očích
Nabyla-li by jeho náruč útěšnosti...
Trávím čas na křídlech vážky
mám-li brát či nebrat hrášky,
spadne-li šikmá věž v Pise,
vrátí se či nevrátí se.
Babí léto
Podzim byl v plném proudu, ale zimomřivé lidské nádoby přišlo ještě na chvíli ohřát babí léto. A přes okenní tabulky velice příjemně prohřívalo. Dokonce tak, že jsem zaklapla učebnice, řekla jsi, že myšlenky na začínající školu ještě pozdržím a vyrazila jsem mezi zlatavé paprsky. Sáhla jsem naposled po nových sandálkách z léta a vydala jsem se k lesu kousek za naším podhorským městečkem.
Nietzscheho volání
Ošklivé světlo uklidňující filosofie, co nám nalháváš, že všude je systém, krása, hodnoty,. Co odděluješ dobro od zla tak, že zlo stavíš do zavrženíhodné pozice. Vždyť ono za to nemůže, ono je ten jediný ukazatel dobra, který se výhružně zvedne a vyruší nás z plácání se v blahu a světle. a za to je ukamenováno.
Životu, s láskou
Jen mě chytni kolem pasu,vyzvedni mě do sedlaa ukaž mi světa krásu,jeď nocí, která vybledla. Staré domyholé skálykřivé stromyhrady v dáliKaždý temný světa koutchci vidět a tím světem plout. Pojďme hladit rozbřesk ranní,dýchat svěží z rosy vzduch,prohánět se jen tak plání,opravit sedlákům pluh. Když pozoruji noční nebe,cítím tvoje sevření,ty mě máš rád a já tebe,tak neskončíme na zemi.
(samota)
Samota,ta zrádná krysa,rána od ní pálí, hnisá,když vyplíží se z temného koutanasadí ti nejprv pouta,pak zraňuje, mučí, trýzní,skoro zemřeš po někom žízní,pak ti vnikne do hlavya celou tě zadáví.
Vendelína
Vendelíno, Vendelíno, Vendelíno,
ujede ti pendolíno, pendolíno.
Čas jí tlačí,
rychle, rychle,
Umění
Za odměnu pracovat
není umění
Za přízeň něco darovat
není umění
Hledání2
Chceš aby jen pro tebe
po světě chodila.
Aby už bez tebe
nikdy šťastna nebyla.
Nesvobodná láska
Jsem terárium
skleněné
které Tě chrání před světem
a svět před Tebou
Osamělá tisová
Každého rána
z nočních můr budí mě
máma
u stolu sedím s rodinou
První jarní den
Ve vzduchu sladká vůně deště,
ach, pohlaď mě prosím ještě,
vlahé jarní počasí
BAJKA
BAJKA
V jedné malé vesničce žilo zvířátko s maminkou. Jednou v sobotu řekla maminka zvířátku: „Dojdi do krámu koupit mouku, droždí, mléko,… a když už budeš venku, vynes koš. “ Co dodat. Určitě se vám to stává taky.
Náš první koncert
Náš první koncert V sobotu se konal v naší vesničce myslivecký ples. Je to jediná taneční zábava, která u nás jednou za rok rozptyluje tancechtivé obyvatele a tak se sejde celá vesnice a náležitě si jí užívá. A protože je můj taťka zdejší myslivecký hospodář, povedlo se mi si tam zajistit chvilku na podiu, aby se naše kapela poprvé ukázala zrakům lidským. Den předtím jsme totiž měli zkoušku a když jsem je tam zvala na taneček, Jardu napadlo, že bychom si tam mohli zkusit vystupovat před lidmi.
Smíření s městem
Procházím zaplivanými chodníky města
svědomím, že dnes se jich neštítím,
pohlížím na šeď domů a ulic
a nepřichází na mě splín.
Dialog s neodbytným milencem
ON: Polib mě.
ONA: Ne.
ON: Polib mě.
ONA: Ne.
Středně veselá písnička o pubertě
Na břehu – rybníka
vidí slečna mladíka,
zahoří – vnaději
a potom dlouho straží uši
Hadi na prsou
Hřála si na prsou hady.
Proč jednoho. Rovnou dva.
Jednoho vterárku tady
a ten druhý vposteli
1438 (2/2)
Když jsme se poprvé zastavili, abychom se poptali na cestu, zdejší měšťanky si mě pohrdavě prohlížely, ale možná i závistivě. Měly na sobě šaty gotického střihu dávno vyšlé zmódy, tak bych se měla šklebit já. Jejich hatmatilce jsem nerozuměla a byla jsem vděčná jedné velice výrazné dámě, co ovládala latinu. Když už jsem konečně narazila na první osobu schopnou se mnou mluvit, nehodlala jsem jí jen tak propustit a hned po nástinu cesty jsem se optala i, kde jsou husitská vojska a hrozí-li nebezpečí.
1438 (1/2)
1438
Otvírám oči – asi jsem usnula. Rozhlédnu se – jsem vmalém, dobře vystlaném kočáře, kde je příjemně. Prohlédnu se, jako bych se viděla poprvé. Na sobě mám těžké, do očí bijící žluté šaty ze sametu.
O umírání
Sedím a čtu knihu o Keltech. Mám ráda historii přelomu letopočtu , ale tady mám co dočinění spíše sfilosofií té doby, ba dokonce i se srovnáváním tehdejšího myšlení stím dnešním.
A tady to je:“Keltové důkladně znali dimenzi smrti. Pro ně byla smrt druhou největši skutečností po první skutečnosti, životu.
To se máme
To se máme, že se máme.
Ale já se mám víc.
Protože já mám Tebe,
kdežto Ty máš jenom mě.
V noci
Ticho. Tma.
Jen světlo zvenku
Prosvěcuje záclony
A dopadá na halenku
Zvuky noci
Ticho jen .
Neúprosný tikot budíku
Cvaká na polici nad hlavou.
Řka přitom, že není úniku,
Louka šílených berušek
Vblízkosti rybníka
zřím trávu zelenou.
To místo zvláštní je,
Cítím to vkolenou.
Barvy podzimu
Barvy podzimu
Už jste si všimli někdy taky,
když prosvěcuje slunce mraky,
jak mýtický má všechno nádech,
STRESSS
<h1>STRESSS</h1>
Myšlenky se valí jedna přes druhou,
jako by neměly prostor pod šedou oblohou.
Monotónní výklad učitele
Lidé versus zvířátka:-)
Po stráni se honí laně.
Vemte kopí, jdeme na ně.
Jenže laň přeskáče ploty,
Jen nejmenší okusí hroty.
šelmátko
Když zapadá sluníčko,
Na schodech leží klubíčko.
Podrážděně přitom mňouká,
Že je zase vlhká louka,