Lambáda zbraň

Mám vlasy špinavé od vína,

marně si na všechno vzpomínám,

život se tak nějak prolíná

houpavým krokem až sem.

Tak škrtám do noci zápalky,

hážu je obloukem do dálky,

padaj na studenou zem.

Nevěřím na nebe bez lidí

že se ti andělé nestydí

vybírat pozemskou daň

copak jim proboha nestačí

najíst se v poklidu v mekáči

koupím si na pouti zbraň

Skoncujem osude s touhle hrou

nejspíš mě na rukou odnesou

pompézně a taky s noblesou

na hrob mi pohodí květ

ale co, říkám si, nevadí

možná jen chci mluvit ze spaní

o tom jak zachránit svět...*

(     všechny

je postřílEt )