Hamlete

Hamlete, kralevici dánský
ač není můj původ zrovna panský
cosi zvláštního nás svedlo dohromady
a já sedím teď s lebkou v ruce tady

I já jsem měl svou Ofélii
její krev hroudy hlíny pijí
a červi vplétají se v její vlas
jak námel, co objímá obilný klas

V zahradě u kamenných hradeb
tam zní tisíce pohřebních skladeb
tam vzala si život, pro mě jen snad
a věřte mi, měl jsem ji rád

Však mužská touha po ženách
vzdechy lehkých dívek v ozvěnách
proud slasti zastavil příval slz mé Ofélie
její tělo teď v zemi tlí a hnije

Proč byl jsem hlupák bezcitný
hejsek a frajer ješitný
čím zasloužil jsem si lásku víly
proč zničil jsem ji v osudnou chvíli

Plakala pro mne snad tisíckrát
a já po nocích se do světničky vkrad
sbíral jsem plody čisté panny
bílý šátek je navždy umazaný

Bože, obracím se i k tvému odpuštění
mě klidně svrhni do dpárů zatracení
jí však dej, prosím, věčný ráj
tanči s ní, zpívej jí a hraj

Hamlete, vidíš, co jsme udělali
za lásku život jsme si vzali
to pomyšlení mě jen dusí
tak krk nožem proříznu si

Ty lebko bílá, ptát se už nechci
zda po smrti od hříchů budem lehcí
Tak být či nebýt neváhám
zabil jsem lásku, zemřu sám

V kaluži krve, v trávě a květinách
naposled prosil Boha tichým ach
v očích slzu a v srdci vinu měl
snad Hamlet jeho slovům rozuměl...