Za minovým polem žije homo-sexualis telluricus

Majkl seděl za stolem a četl ranní noviny, když tu se bytem rozlehl zvuk telefonu.

,,Ale já přece žádný nemám?“

            ,,Aha, pardon, zkusíme to znovu?“

            ,,Souhlasím.“

            Majkl seděl za stolem a četl ranní noviny a vnímal zvuk vzdáleného moře.

,,Ale no tak, já přeci žiji v Bratislavě, nejsem pes abych slyšel co se kde děje.“

            ,,Aha, pardon, tak do třetice – snad to vyjde.“

            ,,To doufám, jinak končím povídku, přečtu noviny a jdu domů.“

            Majkl seděl za stolem a četl ranní noviny, když tu někdo zaklepal na dveře jeho jedna plus jedna. ,,Kdo to sakra může bejt?“ podivil se a se šálkem v ruce prošel pokojem ke dveřím – zapomněl že je jen v trenýrkách se žlutými slony a v županu. Otevřel dveře – za nimi stál oranžový chlap a řekl: ,,Mirindáááááááááááááá!“

            ,,Fujtajbl!“ lekl se Majkl a už, už zavíral dveře, v domnění že jde o podomního prodejce. Když tu mu mužík odpověděl: ,,Fujtajbl ve spolek, pozemšťane.“

            ,,EH? Vy znáte Ať žijí duchové? Věděl jsem to, věděl jsem, že jednoho dne si pro mne přijdete – kam poletíme?“ vykřikoval Majkl a mával vzrušeně svými udržovanými nehtíky.

            ,,My nikam, ty do kvadrantu ZU / BY / B0 / LA / VÉ / 4.“

            ,,Já? Proč jen já? Jak se tam domluvím? Kolik tam stojí manikúra a hlavně budou tam nějací hoši??“

            ,,Potěším tě, tam jsou samé ženy. Ale protože hrozí zničení Země, bude to tak lepší.“

            ,,Co že hrozí, momentík to jsme si nedohodli, já se vlastně ani nejmenuji Majkl, jsem Mišo. Majkl je můj bratranec, kterého loni porazilo auto, pak autobus, pak tramvaj, pak vrtulník, pak labuť, pak prase a když byl těsně před vydechnutím, tak ten kolotoč zastavili.“

            ,,No, ale Adam byl vlastně také na chlapy – Bůh potřeboval někoho k sobě rozhodl se, že nejlepší ženská je chlap. Ale pak zjistil, že pro něho, jako pro Boha a stvořitele by bylo obcování s podřadným výtvorem, jen urážka jeho VELIKOSTI B.“

            ,,Tak moment. To jako že já jsem podřadný výtvor?“

            ,,Ne ty jsi jen následek omylu – podřadný výtvor byl Adam, pak to Bůh zkusil znovu a stvořil Evu, každého dal na jiný ostrov. Ale Adamova touha byla veliká a on prostě k Evě doplaval – co se dělo pak víš sám. I když had dal Evě svíčku a ne jablko, ale Římu to nešlo do koncertu, tak to museli upravit.“

            ,,Aha, a je to daleko?“

            ,,Ne jen kousek,“ řekl mužík a otevřel Mirindu

            Majkl seděl za stolem a četl ranní noviny, když tu někdo zaklepal na dveře jeho jedna plus jedna. ,,To bude Marie, je to sice peklo, ale poté co byla Země zničena mi nic jiného nezbývá.“ Otevřel dveře – za nimi stálo cosi co vzdáleně připomínalo opici.

            ,,Už zas? Ale mě se tady relativně líbí. Já nikam neletim.“

            ,,Nikam nemusíš, já jsem tvoje vopička alkoholička a tohle se ti jen zdá.“

            Majkl s sebou trhl a probudil se – vstal, opláchl si oči, dal si vařit ranní kávu a vylezl před byt na chodbu, kde vzal noviny. Vrátil se do bytu, oblékl si trenky se žlutými slony a nalil si ranní kávu, usadil se ke stolu a započal číst ranní tiskoviny.

            Jeho byteček byl jen takový holo-byteček, hned za oknem měl krásný výhled na trojnásobný ostnatý drát a dvou a půl kilometrové minové pole. Za tímto polem byl obrovský transparent: ,, Za minovým polem žije homo-sexualis telluricus.“