Písmák Militaristé
„Jdu se vám předvést“ zařve, můj starší syn. Za chvíli vtrhne do obýváku, na hlavě má vojenskou čapku pobitou odznaky, kterou našel na půdě našeho domu. Postihlo ho totiž období „píditelské“ a tak „půdo otřes se“. Čapka není všechno -v ruce drží vzduchovku, kterou si přinesl můj manžel věnem… Stojí vzpřímeně a čeká , co já na to…Nevím, kam skrýt své rozpaky a tak se jen usmívám…Přemýšlím mám-li ho chválit za skvělou vizáž vojáka, či mu vynadat, že válka je hnusná a nařídit, aby to okamžitě sundal.
Novopečené mamince
Novopečené mamince
Jak dlouho se musí jít ktomu zázračnému cíli.
Co pocitů a obav vkaždé ženě létá, když poprvé, jak motýlek uvnitř nás zatřepe křídly a hlásí svou existenci…
A bolest konečná.
Jsem dvakrát
Jsem dvakrát
Jsem dvakrát, mám totiž syna…
Je ze mne, stejně tak jako já zněj- nová.
Co já jím, jí on.
Červený je rychlík, aneb nepovedená integraece
„Červená je rychlík. “. „Rychlík. “ „ Jo.
Telefon
Telefon
Ze všeho nejhorší je, když vám někdo přetrhne ranní rituál protahování celého těla. Znáte to, hezky si lebedíte vposteli, vydáváte různé skřeky, jimiž uvádíte ústa do provozu a ruce i nohy máte zkroucené vnejrůznějších polohách. Slyšíte jen sami sebe a skřípání kloubů. Najednou zničeho nic zazvoní telefon.
Spirála
Spirála
Jako bych nevěděla, že některé věci se stále opakují…Jako bychom žili v kruhu, točili se na spirále, po které stoupáme výš a výš, snad, možná- jak kdo…
Vtom samém místě potkáváme tu samou věc, příhodu, zážitek. Stále mě to překvapuje, vždycky mě to zarazí, ale pak zjistím, že to znám, jen to „ono“ sedí jiné časové dimenzi a vypadá úplně jinak- nově.
Budu konkrétní. Hovořím totiž o lásce a jejích nejrůznějších podobách a fázích…Z počátku je hladká, jemná, snad průsvitně bílá, pak se začne různě kroutit a přehýbat, až některým otáčkám vůbec nerozumíme- zdánlivě…Když se totiž vrátíme na počátek své spirály, zjistíme,že jsme vtěchto zákrutách už jednou byli a vykroutili jsme se nějak dál.
Před dvěma lety
Před dvěma lety
Usedám koknu hledat veselé příběhy. Před naším domem stojí vysoká lípa a její větve mávají před oknem vrytmu podzimu. Moc veselý to není, napadá mě, že je čas „jít se někam schovat“. To je podzim, odchází se do tepla a ven se strká nos, jen když je lednice úplně prázdná.
Prdelačka
Prdelačka
Stouhou po poznání jsem vyrazila skolegyněmi a naší pí. ředitelkou na 5-ti denní seminář týkající se předškolní pedagogiky. Není ani podstatné, že ředitelka je shodou okolností přítelkyní přednášející lektorky, chci jen zdůraznit určitou vážnost a důstojnost, sjakou naše ředitelka tento seminář pojala. Byla to jakási společenská událost a tak bylo samozřejmostí, být společensky oblečen.
Jsem tvůj dárek
KUBA
2005, duben
Kuba bude mít narozeniny a moc se na ně těší, pečlivě si nechal napsat seznam a spekuluje o
tom, které dárky dostane.
Jakubův obchod
Vyskočí to zplenek a člověk se bojí, že už nebude to krásné, dětské, miminkovské…Teď však když „chodím“ nakupovat ke svému mladšímu synovi do improvizovaného obchodu vnašem obývacím pokoji, zdá se, že nic zdaleka neskončilo…Mám na krku polystyrénové korále, které vlastnoručně vyrobil a prodal mi je za 10 kč,-
„Jako, že si spleteš obchod a půjdeš do obchodu ktomu stolu, kde obědváme…“ nabádá mne a vyhlíží- „pan prodavač“ kdy už si půjdu koupit další náhrdelník: „Mami, už pojď, až tohle dopíšeš, tak pudeš, jo. Za kolik to bude. Chvilka. “ Kývnu.
Kola přes koleje
KOLA PŘES KOLEJE
Sobrovskou naivitou jsem vstupovala do školství. Školu jsem studovala dálkově a přitom jsem již pracovala vpředškolním zařízení. Tušila jsem tedy, že praxe je hodně vzdálená od učiva, ale to, co se dělo vtéto mateřské škole, to jsem ještě nezažila a myslím, že nikdo. Snad jen rodiče, jež svěřují své děti do této školy, tuší, že naše "specifika", jak soblibou používá tentotermín paní ředitelka, jsou opravdu vyjímečná a nikde kvidění.