Vzpomínka

Byla krásná. Ach mí bohové, jak ta byla krásná. Někdy jsem ani nechtěl věřit, že je to bytost z masa a kostí. Vidíte, tady mám její fotku. No není krásná? Jej, pardon, vlastně nevidíte. Jo. Strašně krásná. Nejspíš bych Vám ji měl popsat, ať taky víte, jak překrásná byla.

            Ty její oči, těma prostě musím začít. Měla je veliké, velikánské a zelené, jako smrkové jehličí. Ano, tak tmavé. Dokázala s nimi vše. Byla v nich obrovská moc. Fungovaly jako prut s návnadou. Mohla na ně ulovit chlapy i ženské. Milovala oboje. A nejradši měla, když jich bylo hodně po kupě. Takové římské orgie.

            Černé, trochu kudrnaté vlasy po ramena si pečlivě ošetřovala. Voněly po fialkách. Hmmm...jak krásně voněly. A její tvář byla taková droboučká, člověk měl až strach se jí dotknout. A ta malá pusinka, která uměla tak dokonale líbat ten obličejíček jen zjemňovala. Byla nízká. Tak Stošede, možná sto šedesát pět. A ty její prsa. Úúú, jak ta mojim rukám chybí. Byla nádherná. Pevná a velká jako zralý grep. Bříško měla štíhlé a zadeček jedna báseň. A ty nohy. Ta je uměla používat.Když Vás s nimi sevřela. Uff.

            Už chápete, jak byla krásná? Když tak nad tím přemýšlím, ani nevím, proč jsem ji zabil.