Blues poštovní schránky

Modrá je barva nebe, i schránky poštovní,

potkávaj sami sebe, svědkové náhodní,

tam slzy inkoustem sou, životních osudů,

vzpomínky černé nesou,

všech světa pobudů.

Z východu od Šanghaje, či pláží Mexika,

když smutné blues ti hraje a i rum naříká,

futrálu dna jsou pustá, 

nikoho neláká,

ta zívající ústa smutného žebráka.

Vhoď do poštovní schránky, svůj dopis poslední

a třeba beze známky, dřív než se rozední

rozluč se s neznámými, s patřičnou noblesou,

notami bluesovými, tvou píseň donesou.

Modrá je barva světa, padne ti ke džínám,

poslední akord, věta, jen tebe dojímá,

klepne ti svojím víkem, ta schránka rytmicky,

životu nad kaslíkem, jsi dohrál navždycky.

Pak s posledními centy, když blues je dohraný

snad poznáš proč jsi jen ty, co to má prohraný.

že možná rytmus jiný a jiná viněta,

může ty tvoje spleeny  vyhnat ti  ze světa.

Kup ladičku si novou, co ladí do polky,

a třeba bosanovou, naplň své balonky,

pusť do modrého nebe, to nejde do stávky,

doručí i když zebe, má více morálky.

Snad vletí  v jednom kusu oknem až k posteli,

pak ze smutného bluesu, bude blues veselý,

a místo centů na dně, co zelo prázdnotou,

zaplní ti ho snadně, cennější valutou.

Podle nebe se nalaď  a potom bez ptaní,

v repertoáru zařaď,  pod paží lechtání,

ten kos kosici válí, přijal by doprovod,

a třeba bez žížaly i jemu přijde vhod......