tóny harmoniky

Stával u podchodu na nádraží
takovej děda
a vytrvale loudil
z wošoupaný harmoniky
takový ty tóny, co z nich
bolí hlava
Denně, pořád…..
Nikdo nějak víc neřešil,
nevnímal
a jestli si někdo všiml, že zmizel?
To nevím.
----------------------------------------
Vystoupit ze zaflusaný lokálky
a čekat
Bude pršet,
smděj zas ty nádražní záchody
V tabáku dneska třeba Mladou Frontu
proti nudě
pondělí
a já
nevyspalá

A teď půl šestý ráno – škola,
Chtělo by to kafe

Harmonika pozadím
pro další hnusnej den
bezdéčko je fakt cvok
furt hraje
By mě tak zajímalo, jesi někdy
taky spí
Ležení z papírový krabice
o ničem nesvědčí

A vlak má zase zpoždění
pošahaný Český Dráhy
už mi to leze krkem
A asi i ten deděk mi leze krkem
Harmonika debilní
takhle mě den co den
tím drnkáním na nervy
takhle mě štve už tři roky….
---------------------------------------
Přesto já dodnes
potají zamilovaná
do silných tónů
co v uších nikdy
znít
nepřestanou
toužím zase někdy potkat
tu postavičku z pohádky,
jež se mi vryla do paměti
a navždy už tam zůstane

smutné
až s odstupem času
uvědomujeme si krásu
všedního
A teprv po letech
když dávno neexistuje
dokážeme ocenit
do očí bijící nádheru
nudných stereotypů

---