Víra

Jen holá žárovka,visící nade dveřmi osvětlovala spoře zařízenou místnost. Nebylo tu  nic zbytečné a přeci nechybělo cokoliv potřebného k prostému životu.Stěny byly do výšky očí natřeny šedivou latexovou barvou a na betonové podlaze stály čtyři nohy palandy,stolu a dvou židlí.Kromě malého umyvadla,záchodové mísy a dvou plechových skříněk to bylo vlastně jediné zařízení.

Naproti dveřím,téměř u stropu bylo malé okno,které zdobila bytelná mříž.Na horní části palandy ležel asi pětadvacetiletý muž.Ležel nehnuťe z rukama složenými pod hlavou a sledoval čmouhy a spáry na betonovém stropě.Nacházel tam bizarní tvary,bezhlavého jezdce,krokodýla,šišatou hlavu a snažil se objevit nové a nové obrazy.

Byla neděle a to i v nápravné věznici třetího stupně byl volnější režim.Budíček byl posunutý až na půl sedmou a k snídani byla volba mezi kakaem a čajem.Většina vězňů trávila den ve společenské místnosti,která se od sel lišila hlavně tím že byla podstatně větší.Několik řad stolů ze židlemi bylo zčásti obsazeno muži různého věku a stejné teplákové soupravy.Někteří hráli karty nebo šachy a jiní se dívali na televizi.Všechny tyto muže spojovaly těžké zločiny,které měly vryty do tváře.Pro společnost se stali nebezpečnými ,a ta,aby se jich zbavila ,je zavřela do cel,které se staly na dlouhá léta jejich domovem.Pro některé jediným,který poznali.

K osamělému snílkovi ležícímu na palandě přistoupil asi padesátiletý muž.

"Ahoj Petře ,jmenuji se Roman Podlesný.

Jsi tu krátce,ale možná už jsi o mě slyšel a víš o čem chci s tebou hovořit.

Měl by si chuť promluvit si o Bohu?"

Chvíli bylo ticho,mladík dál sledoval praskliny na stropě a mlčel.

Ano jsem tu krátce, mě to připadá jako věčnost.Co je,ale čtvrt roku proti těm dlouhým letům co mě tady čekají, pomyslel si.

Samozřejmě, že toho pánbíčkáře zná.Spolubydlící už ho varoval ,že ho dřív nebo později příjde otravovat.Příchozí už se měl k odchodu,když Petr prolomil ticho a promluvil.Sám nevěděl proč toho chlápka zastavil.Snad to byl klidný,vyrovnaný až otcovstý ton,nebo kultivovaný projev tak netypický v tomto prostředí.Nebo to bylo jen protože chtěl na chvíli opustit svojí samotu a promluvit se třeba i ze cvokem.

"No a co my může ten tvůj Bůch nabídnout?"

"Může ti pomoc najít odpovědi narůzné otázky."

"Když bych jen na chvilku připustil jeho existenci,tak jak to že připustil takový zvěrstva co se dějou?"

"I na to se najdou odpovědi".

Petr chvilku přemýšlel jestli si z něho ten šašek dělá srandu nebo to myslí vážně.Potom se posadil na okraj palandy a spustil.  

"Podívej se všude kolem jaký bastardi tu žijou.Vážně si myslíš že o nás by ten tvůj bůh stál?"

"V téhle cele je se mnou bankovní lupič já sám jsem zabil a za co tu sedíš ty?"

"Za znásilnění."

Odpověděl klidně muž.Petr se mu upřeně podíval do očí a řekl.

"A to mě chceš poučovat o bohu?"

Roman aniž by na chvilku sklopil oči řekl.

"Ano ,chci ti pomoc najít odpovědi na tvé nevyřčené otázky,tak jako jsem je našel já."

"A proč myslíš že ňáký odpověko hledám?"

"Znám to,taky jsem tím prošel."

"Tak fajn spusť."

"Víš musíme začít u sebe.Abychom pochopili svět nebo jen své okolí musíme napřed poznat sami sebe.Příjmout to jaký jsme a smířit se sami se sebou a až potom můžeme pochopit co se děje kolem."

Zní to logicky pomyslel si Petr,ale neřekl ani slovo.

"Pro začátek jsem ti přinesl pár časopisů.Přečti si je a popřemýšlej o tom co se v nich píše."

Dodal Roman a položil několik svazků Strážné věže na postel vedle Petra.

"Budeš-li mít zájem za čas se stavím a promluvíme si o tom.

Při těchto slovech poklepal prsty na svazky časopisů a potom opustil celu.Petr osamě,ale jen na chvíli .Sotva si zpátky lehl na polandu,aniž se přitom jakkoliv dotkl zapůjčených brožůrek,zazněl ode dveří hlas jeho spolubydlícího.

"A pánbíčkář ulovil novou dušičku."

"Doufám že si tím nenecháš vymejt mozek.To je zasranej sektář ten vzývá Satana."

"Ale hovno vole, to jsou Jehovisti žádní Satanisti.Ti si přepsali bibli jak se jim hodilo."

Ozval se hlas za jeho zády.

"Jehovista nebo Satanista jaký je v tom rozdíl,všechno je to jedna pakáž."

Oponoval Petrův spolubydlící svému kamarádovi,který ho doprovázel do cely.Po té si vyzvedl ze své skříňky krabičku cigaret a oba zmizeli tak rychle jak se objevili.

Petr aniž,by zvedl hlavu z postele nachmatal poslepu jeden časopis a začal si v něm listovat.Byl plný kýčovitých obrázků šťastných a usmívajících se lidí a ještě kýčovitějších nadpisů.Začetl se,snad se chtěl alespoň na chvíli vymanit z tvrdé reality svého života.Jedno byla  pravda,ten večer se mu lépe usínalo.

Uběhlo mnoho let než se za jeho zády definitivně zavřela brána věznice a on se ocitl na svobodě.Byl to zvláštné pocit po tolika letech jít svobodně kamkoliv si zamane.Šel do města,tak dlouho se těšil až se znovu projde po nábřeží.Uvidí Pražský  hrad Staroměstké náměstí a ulici ve které vyrůstal.Teď tu byl procházel známá místa ze smíšeními pocity.Zjišťoval jak se všechno změnilo.Už to nebylo to město,které tak důvěrně znal.Byl doma a přesto si připadal jako turista,který se vydal do míst,která důvěrně znal z literatury,ale nikdy je nenavštívil.Setmělo se neměl kam jít a tak se uchýlil na hlavní nádraží. Obsadil lavičku jako polštář mu posloužila taška ve které měl všechny věci co vlastnil a snažil se usnout.Snil o tom že si sežene malý byt.Práci a že začne nový život.

Nádraží bylo v noci plné bezdomovců.Sloužilo jim jako útulek.Po čase,kdy si přes den bezvýsledně hledal levný byt a v noci ulehal na stejnou lavičku,cítil jak propadá depresy.Sledoval ty lidské stíny jak se táhnou nádražní halou ve svých špinavých hadrech a vnímal jak se jim víc a víc podobá.Tento svět už není pro něho,nepatří sem.Ve vězení mělo všechno svůj řád,smysl.Věděl kam patří to byl jeho svět.Usínal z touhou vrátit se do své cely.

Vzpomněl si na svůj slib,který dal Romanovi,že již se nikdy zpět nevrátí.Kamarád ho naučil číst bibli,chápat její poselstní.Pravda jeho výklad,byl někdy sverázný.Ovlivněný stylem náboženství,které prosazoval,ale jemu pomohl vnímat svět kolem sebe jinak než doposud.Nestal se z něho Jehovista ani nebyl pokřtěný,ale získal víru.To byl hlavní důvot,který mu bránil vrátit se.Když opouštěl věznici netušil že to bude tak těžké dodržet svůj slib.

"No tak,no vstávej."

Kdosi ho pevně držel za rameno a cloumal s ním.Policajti pomyslel si,když se probouzel do ranního chladu nádražní haly.Pomalu se posadil na lavičku a začal poslouchat co po něm kdo chce.

"Spals jako mrtvej a támhle ten parchant ti chtěl ukrást boty."

Nevěděl co ho probralo dřív,jestli zkažený dech starého bezdomovce,kterého často vídával poflakovat se u nádražního bufetu.Nebo to co řekl.Podíval se směrem,kterým ukazoval na mizející postavu.Na boty,byly částečně vyzuté a potom na svého společníka.

"Díky"

"Zachránil jsem ti boty mohls bys bejt trochu uznalej."

Pochopil,vylovil z kapsy peníze a podal mu stovku.Stařec postřehl že to nejsou jeho jediné peníze,ale spokojil se s tím co dostal.Hbitě schoval peníze do kapsy a pronesl.

"Měl bys sis dávát na věci větší pozor.Jestli máš prachy dojdi si do Libně je tam pár ubytoven a místo se tam vždycinky najde.Ale jen jestli máš chechtáky."

Doplnil svá slova tím že mu vrazil špinavý palec z ukazováčkem před oči a začal se je navzájem třít.Potom vstal a vytratil se do nedalekého bufetu.

Bylo sedm hodin ráno,když Petr otevřel dvéře ubytovny a vstoupil do chodby z recepcí.

"Dobrý den,scháním ubytování ."

Sklonil se k okénku ve dveřích za ,kterým se v malé místnůstce objevila recepční.Celkem pohledná žena ve středních letech se ho zepta.

"Na jak dlouho?"

"Nevím,snad než si najdu něco jiného."

"Doklady."

Podal je přes okénko a čekal cose bude dít.Zatím co si zapisovala jeho iniciály sdělila mu.

"Za postel se platí tři tisíce pět set měsíčně.Samostatné pokoje jsou obsazené .Máme volné jen dvojlůžkové pokoje,takže jestli máte zájem může se stát že dostanete na cimru společníka."

"Dobře"

"Dostanu sedm tisíc,tři tisíce pět set za měsíc do předu a tři a půl jako vratnou kauci,kdybyste něco zničil."

Podal jí peníze,převzal klíče a stoupal po schodech do prvního patra doprovázen slovy recepční.

"Sprchy a toalety jsou na chodbě,ale na patře nefungují.Musíte do druhého podlaží.Snad to konečně přijde někdo opravit."

Dodala ,spíše jen pro sebe.

Pokoj svým tvarem a velikostí připomínal celu,ale okno bylo bez mříže a mohl ho opustit kdykoliv si zamanul. Osprchoval se z myl ze sebe špínu posledních dní a došel si do nedaleké trafiky koupit Annonci.Musí si najít práci!Výdaje za bydlení viditelně ztenčily jeho úspory.

Samý herbalife a podomní prodej na živnostenský list,ale žádná normální práce.Listoval v Annonci už druhý měsíc ,obcházel

stavby,ale o žádnou práci nemohl zavadit.Znovu pociťoval deprese a strach o budoucnosti.Jestli to půjde takto dál nebude si moci dovolit ani tento pokoj. Do nádražní haly se za žádnou cenu vrátit nechtěl,co bude dál?Je to tak snadné na ulici leží spoustu peněz stačí je jen zvednout.Kde jaký byt,kde jaké auto ukrývá spoustu cenností a ty se dají zpeněžit.Snadná cesta zpátky do vězení,kde věci mají svůj řád.

Vybavil si přítele Romana,společné hovory z Bohem.Ten mu tenkrát pomohl srovnat se ze svým svědomím,které ho nesnesitelně tížilo za to co provedl.Vždyť zavinil smrt tří lidí při nesmyslné autonehodě.

Hrál "ruskou ruletu".Jel v autě na dálnici v protisměru.Jel si pro balík peněz.Na nic jiného nemyslel.Na to co se může stát na to co se nakonec stalo.Dostal dvanáct let .Je to málo nebo moc?Na ničem mu nezáleželo nenáviděl sám sebe za to co provedl.Seděl by třeba nadoživotí .Proč.on přežil a oni museli zemřít?V tu dobu do jeho života vstoupila víra a změnila společně s tím co provedl jeho život.A on slíbil že jestli dostane novou šanci,nezmaří jí.