Dobrodružství

Na kraji jednoho malého města žila rodina Horákova.Ti měli syna Petra.Jednou,ho rodiče nechali doma samotného.Zrovna pršelo,tak si začal číst a četl,dokud nepřestalo pršet.Pak se vydal na procházku.

Šel kolem parčíku a za keřem uslyšel někoho naříkat.Odhrnul větve a spatřil malého zeleného mužíčka.

Vypadal jako Leprikón z pověsti,o které si říkali ve škole.Jakmile Petra uviděl,chtěl mu utéct,ale Petr ho

pohotově chytil.Mile se na něj zadíval a řekl:,,Neboj,já ti neublížím.Jmenuji se Petr.Proč jsi tak smutný?"

,,Ahoj,"odpověděl Leprikón, ,,já,jak vidíš,jsem irský Leprikón.Jsem smutný z toho,že naše královna

pohádek je nemocná." ,,Co se jí stalo?"vyzvídal Petr ,,Víš,ona čerpala sílu z Jantarového kamene a

teď jí ho někdo ukradl.Já jsem byl pověřen,abych ho donesl zpět a já ho nestihnu najít,než královna

stratí veškerou sílu.Zbývá už jen hodina!" vysvětlil Leprikón a dal se znovu do naříkání.

,,Co by se stalo,kdybys ten kámen nedonesl včas?" ptal se Petr dál.,,To by spolu s královnou zanikly

i všechny pohádky."odpověděl mužíček se slzami na krajíčku.,,Tak ten kámen jdeme najít.Kde asi je?"

,,Bude asi v držení hraběte Oxe.Už dlouho po něm toužil.Jeho zámek je prý kilometr cesty odsud na

západ.",odpověděl Leprikón s nadějí v hlase.,,Na co tedy čekáme?!" s těmito slovy si Petr posadil

mužíčko za krk a rozběhl se na západ.Když doběhl přesně kilometr,octl se s Leprikónem před

vysokou skálou.Hned ji začali zkoumat.Petr objevil do skály vyryté jakesi znaky.Lerikón se na ně

zadíval a konstatoval:,,To je elfsky.Já to ale neumím přeložit." ,,V časopise Pevnost,v díle 

Pána Prstenů,dávali jako přílohu elfský slovníček.Pamatuju si,že jsem si ho dal do kapsy těchto

kalhot.",s těmito slovy vytáhl Petr slovníček z kapsy.Hned se dali do překladu.Znamenal: zde sídlí

hrabě Ox.Udělej 10 kroků vpravo,6 vpřed a skoč.Petr tedy udělal 10 kroků vpravo a tam skončila skála.

Udělal 6 kroků vpřed a octl se na kraji útesu a pod ním bylo moře.Přemýšlel a došel k závěru,že

to je jen iluze,protože moře v ČR není!Vzal Leprikóna za ruku a skočili.Místo pádu,ale pocítili pod

nohama zem a když otevřeli oči,byli v chodbě,která ústila ke kovovým dveřím.Přeběhli chodbou,

otevřeli dveře,vyběhli po schodech,které následovaly,až do komnaty,kde byl vprostřed na podstavci

důvod jejich výpravy.Rychle kámen sebrali a stejnou cestou utekli ven.Petr se venku podíval na hodinky.

Ještě 5 minut!,,Jak se tak rychle dostaneme ke královně?!" ptal se úzkostlivě Petr.,,Uvidíš!" řekl s

šibalským úsměvem Leprikón.Hned zaal něco mumlat a vyšlo slunce,schované za mraky.Mumlal

něco jiného a počalo pršet.Objevila se duha.Petr s Leprikónem se tímto způsobem dostali až k 

paláci královny.Vyběhli mnoho schodů as na poslední chvíli podali kámen královně.Ta ihned začala

čerpat sílu.Poté promluvila:,,Děkuji vám,mí zachránci.Na oplátku,za váš hrdinský čin,vám dám

úlomky z květinového kamene.",s těmito slovy podala Petrovi a Leprikónovi po jednom kamínku,

velkém,asi jeko mince.Petr si najednou všiml,že někdo přišel.Otočil se a hrozně se polekal.Byl

to hrabě Ox!Hrabě se beze slova vrhl ke královně a chtěl jí kámen vytrhnout.Kámen však vydal

paprsek,který odhodil hraběte ze zámku.Odhodil i Petra.Když se probral,byl zmatený.Ležel

ve své posteli a nad ním stála maminka.,,Co se stalo?!A jak dlouho už jste doma?" otázal se Petr.

,,Už asi hodinu.Něco se ti zdálo,jen spi dál.",s těmito slovy maminka odešla.,,Tak to byl jen

sen?!"řekl si Petr sklamaně.Když chtěl usnout,zjistil,že něco svírá v ruce.Otevřel tedy dlaň

a uviděl kamínek,velký,asi jako mince...