Totoya již není na prodej - část šestá - Mínus 3, 5 miliardy

sbírka

MÍNUS 3, 5 MILIARDY

napsal

František Janč

Totoya již není na prodej

část šestá

Jana Markvartová přišla na předem domluvený společný oběd včas, seděl jsem již patnáct minut u stolu v Pizzerii zády ke zdi – všude chodím nejraději o čtvrt hodiny dříve, na rozdíl od mojí manželky, která zalévá květiny i v okamžiku, když už má být na předem smluvené schůzce. Jana – budu jí tak říkat, byla oblečená a nalíčená stejně jako předcházející den – jako kdyby neměla nic jiného na sebe, jako kdyby ani nespala a vůbec se nepřevlékla –, ale stejně jí to slušelo úžasně, nervózní a vyděšená byla mnohem více než při našem prvním včerejším setkání. Pizzerie byla téměř prázdná, přesto jí úplně rozhodilo, že by měla sedět otočená zády do prázdné místnosti. „Nemohli bychom si přesednout?“ téměř zaprosila a zatřásla se. Její chování na mě působilo – mělo pro mě až příliš neodolatelný, ochranitelský a erotický podtext…

„Víte, Františku – , mohu vám tak říkat?“ zeptala se jen tak pro formu, vnímala velmi dobře část mých pocitů. „Včera jsem vám řekla, že pracuji v Mendlově armádním PAG centru, ale to není zcela přesné – řídím tam celý výzkum. Mým hlavním úkolem je studovat odolnost savců a zejména člověka vůči působení látek produkovaných MMO (= matematicky modifikovanými organismy) sestavovanými novým prudce se rozvíjejícím oborem Computational Biology.“

„Nevím, jestli chci něco podobného vůbec vědět?“ snažil jsem se zastavit její svěřování. „Vojenské informace jsou většinou státním tajemstvím – ?“

„Možná,“ připustila, „ale to je teď jedno. Moje laboratoře stejně nepodléhají velení Armády České republiky – jsem zaměstnancem pobočky Světového PC PAG EU – ve svých počátcích jsme spolupracovali i s NATO.“

„Ani pak nevím, proč bych měl chtít znát podobné informace.“

„Protože se týkají a ohrožují přímo vás, kvůli mně – ohrožují celou vaši rodinu, mnoho lidí – i tady kolem nás –. Jaké zbarvení má Saurík, kterého našli vaši synové.“

„Kdo?“

„Obojživelník, kterého někde našli vaši synové.“

„O tom nic nevím…“

„Mluvte, prosím,“ žadonila, „jestliže se nemýlím –, nemáme příliš mnoho času…“

„Modrozelenou,“ odpověděl jsem.

Viditelně si oddechla. „Víte –, Františku, měla jsem těch zvířat deset, pět bylo modrých, jedno zelené a čtyři – bohužel – tmavě cihlově červená až černá –, právě ta jsou nejnebezpečnější.“

„Mě nepostrašíte, držel jsem Saurika Pentíka v ruce, má velmi ostré zuby, ale nekouše. Zdá se, že je zvyklý na lidi.“

„Ano, díky mně a mojí dceři Anežce – Saurik je tak trochu ochočený, ale zuby nejsou jeho nejnebezpečnější zbraní.“

„Co může být horšího – jed?“

„Určitá forma – „jedů“, Františku. Buňky tkání – včetně pokožky – těchto zvířat mohou produkovat MEN látky – aha, samozřejmě, vy je nemůžete znát – jde o savčí erytrocytární nucleolysiny – prostě o látky, které dokáží rozpouštět buněčná jádra i jiných organismů.“

„Jak to víte – ?“

„Jak-jak?“ zavzdychala, „používáme MEN látky při klonování obojživelníků. Viděl jste někdy tuto fotografii – před měsícem byla v otištěná v časopisech Periodic Comet – News, Světový Obchod – a bůhví kde ještě.“ Na fotografii byla mořská pláž posetá živočichy, kteří se velmi podobali tomu, kterého měli moji synové doma v „počítačovém“ teráriu.

„Hříčka přírody se někde rozmnožila?“ zeptal jsem se s úsměvem?

„To není hříčka přírody! A naše klony se nemají nikde rozmnožovat ani pohlavně dospívat –, to je v rozporu se všemi směrnicemi PAG center.“

„Vaše klony – ? Na vytvoření takového počtu jedinců a jejich dopravu na tak odlehlé místo nemohou stačit vaše finanční prostředky.“

Podivně se usmála. „Čtení genetických kódů, Františku, je dnes již značně výnosným obchodem, o kterém nemá veřejnost ani tušení. Také v našem PAG centru v Hradci Králové již máme 12 nejvýkonnějších digi-sekvenátorů nové generace – divil byste se, kolik – nejen dolarových, ale i korunových – milionářů chce znát svůj genetický kód zejména ze zdravotních důvodů a potom si i hrát s takovými blbinkami jako je software firmy Ontogeny World. Vámi zadané doplňkové informace upraví metylacemi – např. metylcytosinem – expresivitu (= výsledný projev) i většiny genů NcDNA… Znáte tu „hru“ - ? Ne - ? Úžasná technologie, zadáte jí svůj genetický kód a můžete vidět vyrůstat sám sebe na obrazovce domácího multikina – porovnávala jsem svoji digitální počítačovou podobu s reálnými fotografiemi, které mám doma v šuplíku – počítač samozřejmě moje fotografie nikdy „neviděl“,“ zasmála se křečovitě, „ale některé záběry byly k nerozeznání… A to už nemluvím o tom, že můžete na jedné obrazovce vidět vedle sebe vyrůstat současně sám sebe, svého tatínka a dědečka – všichni tři byste vypadali jako trojčátka – stejně malí, stejně nemotorní, stejně hraví… A potom zkopírujete vlastní podobu v libovolném věku na menší formát – upravíte skiny (oblečení, vlasy, líčení) a přenesete sám sebe do nějaké špičkové počítačové hry – stanete se reálnou součástí nereálné virtuální reality…“

„A k čemu to bude dobré?“

„Zdroj peněz, Františku, velký zdroj peněz pro Světové proteomické centrum – a nemalá část zisků všech PAG center jde právě na klonování. Jen v našich laboratořích klonujeme 20 000 vajíček obojživelníků denně – vždy 2 000 stejným matematickým kultivarem DNA – lidsky řečeno – naprosto stejným zreplikovaným klonem DNA – do háje – prostě úplně stejnou kopií kompletního genetického kódu organismu sestaveného počítačem – někdy vám vysvětlím podrobnosti. Za celý loňský rok to bylo téměř 5 milionů vajíček, což představuje – při 37 % vitalitě – více než jeden a půl milionu živých Sauriků – a to byla ještě před pěti lety úspěšnost námi používané metody takřka nulová.“

„Něco takového přece není možné, na takové počty klonů byste potřebovali stovky lidí, jenom na enukleování – zbavování, odstraňování – jader z vajíček, by to byly desítky velmi přesně zaškolených odborníků, kteří v ČR nejsou.“

„Věřte mně, nepotřebujeme jich mnoho, všechno dělají počítači řízené biochemické automaty s nano a piko-technologiemi. Existuje několik způsobů, u nás – zjednodušeně řečeno, nejprve vpravíme do vajíček MEN látky. Téměř každý školák ví, že červené krvinky savců jsou bezjaderné. Jenže vznikají jako jaderné a jádro po sedmi dnech vymizí právě působením nespecifických MEN látek. My po pěti dnech vpravujeme do vajíček – ošetřených MEN látkami – kompletní cizí DNA a R_MEN syntetické látky – tedy reversní – zpětné – MEN látky. Nevím proč, ale většina vajíček změní proteinový cytoskelet i konformaci svých bílkovin podle R_MEN a zrestauruje nové zcela funkční buněčné jádro s cizí DNA. Mně osobně to připomíná – víte, můj dědeček měl na naší zahradě včelstva – nejednou pozorovanou situaci, když můj děda zamáčkl včelstvu původní matku a zrušil uvnitř všechny matečníky – včelstvo bylo v apatickém „šoku“, rozpadalo se a spělo k nenávratnému jistému konci. A právě v tom okamžiku k němu můj děda přidal jinou mladou matku. Bylo to jedinečné a úžasné, tisíce včel se okamžitě zachvěly novou nadějí, záplava včelích křidélek vzápětí rozvířila molekuly vzduchu, které jako miniaturní barevné míčky vítaly novou matku a s ní pokračování života – celý úl se nadechl, rozhučel a provoněl novým životem. Z mého pohledu se vajíčka chovají podobně – zabijete jádro, buňka skomírá a hyne, poté od nás získá novou DNA a R_MEN látky a její aparát začne pracovat na úplné regeneraci – úplném obnovení celé jaderné struktury a všech buněčných funkcí – a nedlouho poté nastane rýhování signalizující počátek vzniku embrya…“

„To všechno je doopravdy možné?“ zapochyboval jsem.

„Jistě – a ještě mnohem víc. Buněčné jádro s doprovodnými bílkovinnými a jinými strukturami, Františku, je jako miniaturní řídící počítač sestavený z mnoha ještě menších dílů. Používáme špičkovou molekulární technologii a nejnovější poznatky BCF (= Biologie, Chemie, Fyzika), dokážeme jádro vajíček v podstatě „rozebrat a opět složit“ – a co je nejdůležitější nastartovat nový život buňky (= vnitřní autonomní autokontrolní mechanismy) – a nebo ji poté i znesmrtelnit,“ prohlásila najednou pyšně a pýcha na chvíli potlačila i velký strach probleskující v jejích očích, potřebovala mluvit, mluvit a mluvit – se mnou, nerozuměl jsem tomu proč právě se mnou, když ztichla, zeptal sem se: „Z takových oživených – uměle sestavených – naklonovaných vajíček se skutečně vylíhnou nějaké organismy?“

„Františku, nevím, co se z nich líhne –!?“

„Nevěřím –, nevěřím vám, že tady – nedaleko od Hradce Králové – ve velkém klonuje nějaké organismy, a ani nevíte jaké – ? To je pro mě naprosto absurdní. Proč – ? Nechápu – .“

„Donedávna jsem si myslela,“ pokračovala nesouvisle, „že všichni ti tvorové skutečně umírají – přesně podle propozic PC – v PAGu Botswana – tam totiž všechny naše životaschopné klony ještě před vykulením z vajíček posíláme, právě tam v uzavřené odlehlé oblasti – po vědeckém prozkoumání a odebrání vzorků – má být – TO všechno – likvidováno a spalováno. Až do loňského roku žádné zvíře nevyrostlo v České republice, věřte mně, že jsem skutečně nevěděla, co – a proč klonujeme –. DNA v aplikátorech k nám dopravují z PC PAG, TYGR AG a vajíčka z PC PAG Kolín nad Rýnem – ale, víte, moje jediná dcera tolik chtěla domácího mazlíčka – . Jen tak ze zvědavosti jsem odchovala dvanáct zvířat – byla nádherná, přežilo deset, dala jsem je Anežce – , před čtvrt rokem nás vykradli a odnesli i všechny Sauriky. Dnes se bojím, protože – ,“ větu nedokončila, zmlkla, zvážněla, pokračovala až po bezmála pěti minutách a vypité kávě. „Víte, klonování není naše hlavní činnost, z celého světa k nám posílají letecké zásilky s různými látkami – v našich viváriích testujeme vliv zasílaných látek na laboratorní potkany, makaky rhesus, šimpanzy a tím i na člověka – a možná i potencionálního vojáka nějaké příští světové války, proto nám v názvu zůstalo „vojenský“,“ prohlásila s podivnou, ale mně pochopitelnou nevolí. „Testování chemických látek na zvířatech je ve světě již oficiálně často zakázané, ale do našich vojenských objektů nikdo nepovolaný nesmí.

Při zkoumání jednoho souboru zaslaných vzorků jsem zjistila, že chemické molekuly v nich obsažené mají podobné účinky jako námi používané MEN látky – a rozpouštějí buněčná jádra. Na můj dotaz na původ těchto látek mně přišla elektronickou poštou z Tokia odpověď, že je produkují naše klony – konkrétně kmeny A2000 až A3612 – zejména fenotypy cihlově červené až černé – a čtyři přesně taková nebezpečná živá zvířata se nyní pohybují i někde tady po Hradci Králové. A to není všechno,“ zamyšleně vzala znovu do ruky fotografii pláže, „ještě před měsícem jsem si myslela, že v Botswaně doopravdy všechny naše klony likvidují – ještě před dosažením pohlavní dospělosti –, tak – jak je uvedeno v našem interním předpisu, ale asi jsem se mýlila – na 24 kanálu ČT jsem viděla reportáž Ostrovy na prodej. Nějaká agentura chtěla prodat ostrov Totoya v souostroví Fidži – víte, Františku, že v té oblasti východně od Austrálie je více než 300 ostrovů a ostrůvků, z nichž mnohé se dají koupit i s domorodci – ? Nejmenovaná společnost prý letěla s potencionálním kupcem do Lautoky a odtud lodí – takovou dálku v celoročně tropickém mořském podnebí – na ostrov Totoya, kde našli pláž obsazenou našimi klony – klony, klony-klony, které vůbec nesnášejí mořskou vodu – ,“ pronesla až hysterickým tónem. „Kde se tam – proboha – vzaly?! Vždyť to jsou stejní tvorové, které nám v bytě někdo ukradl! A podívejte se znovu na barvu jejich těla. Že má většina z nich velmi tmavé zbarvení?“ ptala se, ale odpověď ani nečekala, zbarvení jejich těl bylo na velmi ostrém snímku naprosto zřetelné a odpověď zřejmá. „A nyní to nejhorší, Františku – většině námořníků, kteří se našich klonů nějak dotýkali – odumírá kůže, svaly, kosti…, pravděpodobně v důsledku ztrát buněčných jader jim odpadávají celé části těla – – – . A ostrov Totoya již není na prodej, je pro veřejnost uzavřený – úplná akta-X v realitě! Já ani moje dcera zatím žádné potíže nemáme, ale – , co vy nebo vaši synové – ? Nemáte již nějaké podobné zdravotní problémy – ?“

- pokračování -