“Býložravé“ rostliny - část desátá - Mínus 3,5 miliardy

sbírka

MÍNUS 3, 5 MILIARDY

napsal

František Janč

“Býložravé“ rostliny

část desátá

     Myslel jsem si, že všechno genetické dění je soustředěno kdesi daleko – a zatím…

     „Ahoj Františku,“ přivítal mě nedaleko od Brna Ivan Troubský. „Pojď se na něco podívat!“ Ivan byl velkým příznivcem geneticky modifikovaných organismů (= GMO) od chvíle, kdy byl firmou Genentech do první bakterie úspěšně vložen lidský gen pro tvorbu inzulínu a jeho produkce bakteriálními kulturami postupně zcela vytlačila z lidské medicíny inzulín získávaný extrakcí ze slinivek poraženého skotu a prasat. Naše nadšení z GMO produktů neznalo mezí, když se jako GMO produkt objevila vakcína proti vzteklině, sojové boby tolerantní vůči herbicidům (= chemickým postřikům používaným proti plevelům), kukuřice odolná vůči hmyzu, protože sama ve svých listech produkuje insekticid (= jed“postřik“ zabíjející hmyz)…

     Ivana jsem navštěvoval velmi rád, těšil se ve své samotě invalidního důchodce na každou návštěvu – sám veskrze prošpikovaný energií a humorem. Bohužel se před několika lety stal náhodným účastníkem nešťastné řetězové dopravní nehody na dálnici D-1 u Velké Bíteše, psalo se o ní dlouhé týdny a i dnes se o ní mezi odborníky hovoří jako o největší ekologické katastrofě v dějinách České i Československé republiky.

     Přešli jsme společně asi 200 m za poslední stavení Ivanovic, mlčky ukázal ukazováčkem na pole před sebou. Zadíval jsem se určeným směrem, ale nespatřil jsem vůbec nic neobvyklého.

     „Vidíš tu krásu a hrůzu zároveň?!“ zeptal se důrazně, ale v jeho hlase byl závan něčeho neznámého – snad odevzdanosti – ?

     Díval jsem se –, viděl jsem Moravu. Na Moravě vidím pokaždé především malebnou Moravu, krajinu provoněnou teplým sluncem, medem a vínem. „Vidím úrodný kraj,“ prohodil jsem radostně. Kolem projížděly na kole směrem k přehradě dvě dívky v plavkách. „A ten tvůj jetel tak krásně kvete.“

     „To není můj jetel,“ vyletěl okamžitě Ivan, odplivl si, „čert aby ho vzal.“

     „Proč?“ údivem jsem zamrkal. „Celý život jsi v Troubsku šlechtil pícniny –, už se ti „přejedly“.“

     „Ne všechny pícniny,“ opravil mě, „ale tuten jetel se mně „přejedl“ náramně, mám ho plné zuby. Zdá se mně, že je to – nestvůra – a mnohem horší katastrofa než tehdy u Velké Bíteše,“ řekl a podivně se zhroutil.

     Zpozorněl jsem ještě víc, krásně kvetoucí zelené jetelové pole před námi měla být nestvůra –. „Jak to myslíš?“

     „Tak – , jak to říkám.“

     „Nerozumím ti, vůbec ti nerozumím.“

     „Také tomu nerozumím. Rok před tou mojí nehodou jsme byli na exkursi v Holandsku. Viděl jsem tam GMO pícniny, vždyť to znáš, šlágr posledních let – geneticky upravené jetele, vojtěšky, kukuřice, sója, brambory... Světovým hitem číslo jedna tehdy byl jetel s matematicky upravenými vnesenými geny pro syntézu – údajně čistých – přírodních bílkovinných látek s anabolickým účinkem na skot, králíky a jiné býložravce – dovezl jsem si pár semen.“

     „Anabolický účinek proteinů v potravě přece nemůže fungovat – při průchodu žaludkem a střevy by takové látky byly rozloženy na aminokyseliny a jejich účinek by se vytratil.“

     „To jsme si také mysleli, ale chtěl jsem si všechno sám vyzkoušet, znáš mě přece, postupně jsem tady na těch polích sklidil několik kilogramů semen a – člověče – ono to všechno funguje. Ty – zaručeně nezávadné – jetelem produkované látky buď nejsou vůbec proteiny nebo mají strukturu podobnou prionům – jsou velmi – velmi – odolné. Králíkům, krávám, ovcím ani kozám v potravě nevadí – všechna zvířata rostou úžasně rychle – a já, ty potvory, co žerou GMO, také konzumuji už několik let –, aniž bych na sobě pozoroval cokoli nežádoucího.“

     „Takže můžeš být spokojený, králíky místo za šest měsíců vykrmíš za tři…“

     „Jistě – výborně zpeněžený výsledek genetiky a šlechtění, ale to není ten hlavní problém – ekonomicky je všechno dokonalé, vážně kolem nás nic nevidíš?“

     „Vidím jetelové pole a jetel v řepě, jetel na louce – i támhle na mezi. Krásně kvete, ale třeba do řepy bych ho nedával,“ zažertoval jsem.

     „No, právě.“

     „Nerozumím ti.“

     „Pojď tady pár kroků na louku, vidíš – kolem každého trsu jetele je kruh volného místa – podobné kruhy byly na agarových plotnách při objevu antibiotik – jiné rostliny kolem GM jetele vadnou a usychají. Podle mého názoru tady ten matematicky a geneticky modifikovaný jetel kolem sebe vylučuje nějaký herbicid, ke kterému je sám odolný. Ta látka nebo látky se musejí uvolňovat z kořenů, protože králíkům a jiným zvířatům, která žerou jeho nadzemní části se – zatím – nic neděje. Doma na zahradě mám místo trávníku jenom jetel, kterého se nemůžu zbavit, protože – Františku – , i když tu rostlinu vytrhneš – nic ti na tom místě nevyklíčí ani nevyroste, na jednom pozemku to zkouším už tři roky – a nic, vyhlášená úrodnost půdy je v háji a zem zůstává holá – nebo na ní roste jen tuten bláznivé zákeřné býložravé jetel…

- pokračování -