Šíp

Dost blbá povídka o různých pohledech na jednu věc.

Šíp

,,Ne že bych měl strach, ale Severní vojsko vypadá dnes dost při síle,“ řekl pochmurně Lenn a zkontroloval, zda pravou rukou přesně a jistě nahmátne toulec. Sorar stojící vedle něho ve vyrovnaném šiku k příteli ani neobrátil svou mladou tvář.
,,Dnes zvítězíme,“ prohlásil. Jeho pevný pohled, tak častý u starších zkušených vojáků zvyklých přihlížet umírání, zůstal upřený na protější stráň, kde se srocovala nepřátelská jízda a kopiníci. ,,Já zvítězím.“
,,Vážně? Tak to bys musel umět na ně přivolat hromobití,“ odbyl ho Lenn, a zdálo se, že už ani nehodlá plýtvat energií na posměšnou grimasu.
,,Stačí mi tenhle šíp,“ řekl Sorar ,, Je prokletý!“
,,Cože?“
,,Když ho vystřelím, sám si najde srdce nepřítele.“
,,Kdes to vzal?“ naklonil se k němu Lenn plný zájmu.
,,Dostal jsem ho darem od čarodějky za záchranu jejího topícího se syna,“ vysvětloval Sorar. ,,Vlastně mi dala na výběr, co chci za odměnu. Buď tohle, nebo příslib, že naleznu opravdovou lásku.“ Lenn nadšeně šíp prohlížel. Byl lehoučký a jeho temně modrý lesklý povrch byl dokonale hladký.
Pak ale zazněl velitelův hlas a on vytáhl z toulce svůj vlastní šíp, zasadil ho do tětivy a v připraveném postoji očekával pokyn ke střelbě. Bitva každým okamžikem začne. Kdo z nás je ten, kdo se nedožije zítřka, pomyslel si.
,,Zastřel jejich krále“, prohodil Lenn stranou k Sorarovi. ,,Když bude po něm, Seveřané už nás nikdy nenapadnou, jestli se do jejich čela ovšem nedostane nějaký podobný válečný fanatik.“
Jeho přítel kývnul. Aniž by dostal povel, vypustil kouzelnou zbraň ze svého luku. Šíp jen tiše zasvištěl nad hlavami soustředěných lučišníků a pak už nastal na druhé stráni neuvěřitelný zmatek. Král je mrtev, dolehlo otamtud. Jižní vojsko vítězně zabouřilo a vykročilo vpřed.
Sorar prchajícího nepřítele pozoroval s triumfálním výrazem.
,,To je neuvěřitelné,“ zvolal radostně Lenn a plácnul ho po zádech. Pak ale zvážněl a věnoval mu zkoumavý pohled. ,,Já bych si vybral lásku,“ řekl polohlasem.
Ani jeden z nich netušil, že někdo mezitím vytrhl královi šíp z těla a spíše v jakési zoufalé zuřivosti ho na útěku vystřelil směrem zpátky.
...Sorar jen hlesnul a zhroutil se. Ještě zvednul hlavu, jako by chtěl říct spoustu slov a při tom věděl, že už mu nebude dáno vyřknout ani jediné, a pak už znehybněl. Lenn nad ním strnule stál jako věštec. Když mu po chvíli přejel prsty po víčkách, polykal slzy. ,,Já bych si vybral lásku,“ zašeptal.
Přišla noc. Okna mnohých obydlí rozechvěle poblikávala tmou. Za nimi bylo možno občas zahlédnout siluety vojáků Jižního a o několik mil dál Severního vojska. –Matné siluety mužů, kteří měli v osudech psáno dnes zemřít, a přece žili a objímali horká vroucí těla svých dívek a žen, které dnes večer měly být vdovami.
Asi se zdá, že si Sorar vybral místo života a opravdové lásky smrtící zbraň, ale on si možná zvolil místo svého života a své lásky životy a lásky stovek jiných lidí.

---