Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na samotě ve městě

02. 01. 2001
2
0
941

Jedna lyrická básnička, není třeba prologu.

Ve tmě černé, za zvuku saxofonu, zvíře věrné, jsem zralý na patronu. Pekelný žár a dusno z lednice, poslední bál, tak chutná márnice. Neexistuje žena, líbá mě žárovka, vlní se stěna, tlačí mě pohovka. Dveře zamknuté ó moje spása, zevnitř netknuté, jaká to krása. Štěkot z ulice, hlasy až ze hrobu, světlo měsíce, já nemám podobu.
No ta beznaděj by tam byla byla.

Miroslawek
08. 01. 2001
Dát tip
Ač trochu říkankovitě prosté, docela dost se mi to líbí. V té prostotě výrazu je jakási hutnost a síla bez.naděje. Asi to TIPnu.

Myslíš jako z nuselskýho a tak?

ady
02. 01. 2001
Dát tip
Hele tak to típnem, co ty na to?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru