Město

         Městská dlažba horkem sálá.

    Domy jsou torza titánů,

       jež strkají si do chřtánů

            beztvaré lidské siluety.

Jsou nenažraní

           a polykají

               a polykají...

   Hrdla svlaží bouřkou letní.

       Výrony jejími slepé

            oční důlky vymývají.

      S blesky se potýkají

              – vyčkávají.

    Obzor už krvaví.

        Toť slunce umírání.

          ...šero křídla svá rozepne...

   městu dodává zvláštní moc.

       Než přijde noc,

          dlouží se chapadla stínů.

       Z nich hledí na anonymní dav

           oči smutných harlekýnů.