Písmák VOLBY
Nezměrná drzosti, jak jen se odvažuješ. nařknout NÁS – – nejinteligentnější bytosti – z licoměrnosti. Jsou volby. Tak SBOHEM lhostejnosti.
choulení
Kamenná náruč
se do šíře rozevře –
přijímá k tulení kdejaké ptáče,
co z hnízda vyletí.
TO
Slivovice teče mi po bradě.
. a věřte mi,
je "to" vážně věčná škoda
– tenhle nektar není voda.
Jáááro
Ručičky prokřehlé,
nožičky ledové
– i když TAM dávno už nemrzne.
Miluju medvědí hybernaci.
Je to zvláštní
Povídat, křičet chci, hulákat .
a kolkolem všechna ta krásně tvarovaná ucha
jak polena jsou hluchá.
Chuť mám naslouchat
MO(men)NUMENTÁLNÍ
Promítám do peří
odlitky sádrové.
Nikdo mi nevěří
– prý je to bláhové.
Vánoční(kové)
O Vánocích moc se těším
až zazvoní zvoneček,
celý den jsem jako myška
– mámin "hodný chlapeček".
Vzkaz
narezlou svorkou na papír
k oprýskanému srdci připnutý
VZKAZ letitý
psaný na lístku třešňovém
Čirý egocentrismus
MÁM
výrony nejistot
erupce hrdinství
andělská mi křídla
Kdo nezažil, neuvěří (a když, tak jen stěží)
Největší když "smraďoši" dva ze vsi se sejdou
v obchůdku, kam nejvýš tak tři lidi se vejdou
– děs je, že okna tam otevřít nejdou. –
a vy jdete zrovna nakoupit.
Reinkarnace
V cuku letu
bez rozkvětu
květy bílé uvadly.
Aniž světu
Fénix
Bájný pták zhroutil se do podstaty.
Vzduch, sycený prazvláštní vůní,
chřípí nám naplní.
Popel vychládá .
PÍSEŇ LUNY
Dnes v noci úplňková Luna svítí,
na louce roste měsíční kvítí.
Luna svou krásnou píseň zpívá
– každé zvíře poslouchá a na ni se dívá.
Vlásky
Pěšinkou ve vlasech
dojdu k tvým copánkům,
schovám si do nich
své voňavé touhy.
Kočka
Je nejmagičtější ze všech tvorů.
Obyvatelka temných dvorů,
hrdá, nezávislá družka Noci
– té, jež nás lidi oslepí a děsí,
jednomu Kozorohu
Ty, jenž jsi zrozen pod desátým znamením zvěrokruhu,
obejmuls mne svou upřímností.
Ve změti elekronických dat vnímám tvou podstatu.
S hlavou v oblacích a přesto pevně nohama na zemi stojíš
Nepočítám ... Nepronikám ...
Z kolika okvětních lístků
skládá se omamná vůně růže.
NEPOČÍTÁM .
. pod dotekem lidské kůže
Houstone, máme problém!
Ve výšce závratných dvanácti let
kontrolka výstražně zamrká
– palivo z nádrží uniká,
malujíc jizvu po obzoru.
Období neurčité
Prohlížím útržky vzpomínek vlastních .
emocí –
"dnes" dávno již vychladlých
"tenkrát" však z nitra tryskajících
Od pramínků
Protekl mi mezi prsty.
Jak bystrý pramen,
z nehož lesní zvěř pije
– víla Diblík v něm žije –
Měsíc na lopatkách
Oknem,
zejícím do chladné noci,
vstoupil mi Měsíc do kuchyně.
Přivábila ho snad česnečky vůně.
Héfaistos
Majestát chladného masivu
– klidný i zlověstný –
vsazený do prostoru,
v němž barvy pastelů se stékají,
Nejen o sekačkách trávy .....
Sekačky v parčíku na návsi spívají,
travičce ofinku anglicky stříhají.
Babička s dědečkem tandem tam tvoří,
pod slunkem sálavým líce jim hoří.
O žních
Na poli za zahradou
kombajny se pasou.
Obrovskou hubou bezertou,
s čelistmi kovovými,
Sklíčko
Na útlém, dětském zápěstí
veselé hodinky s Mickey Mousem
– tikají a čas odvíjí,
rafičky se míjí
ŽENA
Jsem všude .
. ve všech zákoutích,
vyplňuji každou molekulu světa .
však dokud nezatoužíš,
Soukromá ptačí kolonie
Vlaštovky vyvedly už mladé.
Nad krajinou pořádají
letecké kursy plachtění,
na dvorku pilně trénují,
prší a ...
Prší .
– tak něžně to šumí .
Asociace mi vyvolá vzpomínku
na pot, jenž z tvého čela stéká
GREEENPEACE
Rozhodit zázračně úrodné sémě,
podsít jím Zemi
sprzněnou chemikálijemi.
Oživit neplodná lůna žen.
Balónek
Pouťový balónek
vyklouzl z ručičky,
vznesl se nad hlavu
pihaté holčičky.
stavebniny a.s.
Zdmi jsme zastavěli
kdejakou proluku,
kudy slunce mohlo
vejít
Maličko intimní
Drze jí vklouznul do výstřihu,
pohodlně se usadil,
v první chvíli zastudil
a mráz nechal přeběhnout
Rána
Budíky vyřvávaj do kuropění,
vzbudí i ptáky ve větvích.
Zpřetrhaj nitky sladkého snění,
zničí imaginární chvění
Andělé zkameněli
Andělé v hloučcích postávají
nad hroby duší nevinných
. či vinných. .
stejně zatracených.
Jsou věci
Jsou místa,
kde místo už dávno není.
Jsou rána
bez raního kuropění.
Někdo zvoní
Rezavej zvonek zakňoural
do ticha soukromí starého domu
a narušil tak zavedený klid.
Pavučiny v koutech potrhal,
Dnění
Skrz záclonu zšedlou nikotínem
derou se dovnitř
všechny dny příští
– tajuplně se usmívají.
Nesnáším umírání koní
Hradby jsou věky pobořené,
sutiny skryté v travinách,
poklady dávno odvlečené
a zapomenuté v dějinách.
Nemúžu spát
Noc je temnočerná.
Hvězdy nesvítí.
I Měsíc snad vzal do zaječích.
Kanafas ojíní
UŽ ZASE SERozpršelo
Venku zase děsně prší,
klikaté tam blesky srší,
hromobití burácí,
nebe kroupy vyzvrací.
Svatojánská noc
Pan s flétnou běhá po lese
a víly tančí v pavučinách,
měsíční světlo chvěje se,
postříbří rosu v kapradinách.
Do ouška
Před spaním do ouška
povím ti pohádku
o malém, nezbedném,
mouratém koťátku.
Město
Městská dlažba horkem sálá.
Domy jsou torza titánů,
jež strkají si do chřtánů
beztvaré lidské siluety.
Prima den
Projdu se - tak na hodinu -
po zahradě v polostínu.
Pavouk splétá pavučinu
- pro masařky trampolínu
dávno
Překlenout věky
- schoulená v trezoru tvých dlaní,
pít z tvých žil
tu nejčistší z všech vod.
Jen vesele
Koukám z okna na obláčky,
na vlaštovčí černé fráčky
s úsměvem hazardní hráčky
na židli dám připínáčky
Kouzelná místa
V duhových oblázcích, vyhlazených vodami stříbřitých řek, sní své kouzelné sny křehké vodní víly. Ukládají se ke spánku v parných dnech, kdy sluneční paprsky žíznivě vysají každou osamoceně zapomenutou kapku vody v širém okolí. Za soumraku, s první rosou pak procitají, aby protáhly svá něžná tělíčka a protančily se světlem měsíce a odlesky tisíce hvězd až k růžovému svítání, kdy se opět vracejí do svých útočišť v duhových oblázcích.
Tato kouzelná místa se dnes už těžko hledají, protože jsou skryta lidským zrakům na utajených místech, kterých je díky té naší člověčí rozpínavosti stále méně a méně.
Mé nyní
Vlasy mám stříbrem protkané,
únavou často splyhlá víčka.
Tělo tvar ještě jakž takž drží,
vevnitř už lehce zkornatělé
S úctou
Prorůstám se Zemí
- svou matkou ,
z vlastních žil napájí mne ,
z jícnu živí .
Noční a můůůrová
Sedím sama v ztichlém domě
všechna okna jsou slepá tmou
jen v malém koutku
- v mém malém zbídačeném koutku
Vítězslav
VÍTĚZSLAV
toť bezpochyby krásné jméno.
Shlížejí na nás z něj VELKÁ slova
Vítězství a Sláva
vesuvance
. a tak sbíráš kamínky.
kousky srdce
úlomky duše
střípky vzpomínek
Slovíčka
Skládáme slovíčka do pocitů
uprostřed jitřních oparů
Zlézáme vrcholky stalaktitů
pod vlivem omamných výparů
Tchyně
Přijela a říkala,že na skok pouze
sedla si a nadechla se-velmi dlouze
Čtvrtý den už tady sedí a jen "mele"
nejradš bych ji s rozběhem kopla do prdele.
splývání
Se slzou pod víčkem,
s kamínkem pod polštářem
. rozpouští se poslední z chvil
vzájemného prolínání.
Jak to asi dopadne
Z prava
Soused řve vedle na manželku
-na svoji křehkou,pilnou včelku.
A já se svěšenými rameny
Očista
Monotónní tik-tak chronometru
ospalá atmosféra čtyř zdí
Za okny kvílivý poryv větru
svléká z chodců kůži
sbírám sílu
Ve stinném koutě zahrady leží čerstvý hrob
a já nemám sílu k němu dojít.
Nohy mi zkameněly
srdce prudce krvácí
CHCI
CHCI prozkoumat kousek po kousku
tělo tvé s chirurgickou důkladností.
CHCI pod mikroskopem prohlédnout
v tvém mozku centra snů i zuřivostí.
touhy
V odlescích bílé mořské pěny
surfující po hřebenech vln
rodí se touhy
a nikým nespatřeny
vzpomínání
Něhou protkaná
Duhou zbarvená
Slzou skropená
Nepochopená
Co víc si od života přát
Stát na rozkvetlé louce
s pylovou alergií.
V krabičce mít bource,
co se divoce svíjí.
ani nevím
S brněním v konečcích prstů
brázdit cesty života
v tvých dlaních.
Se známým mrazením v údech
život?
ŽIVOT
je divná recese.
Je nestabilní a láme se.
Většinou vždy v tom okamžiku,