Smrťák na devatenáctce

Smrťák na 19

Pan Trojníček leží na svém lůžku, v pokoji číslo 19, v nemocnici, když tu přichází sestra.

Trojníček:   Dobrý den Jarmilko, jakpak se dnes mám? Mám se fajn, ale mám plného bažanta. Tak jestli by                 nevadilo, kdyby jste mi ho vylila?

Jarmilka:      Dobrý den, ale zajisté. Teď, ale nadzvedněte tělo, ať Vám mohu naklopit lůžko.

Trojníček se nadzvedne a sestra naučenými pohyby naklopí lůžko do polohy polo-sedu.

Jarmilka:      Dneska máme sice rajskou, vím že ji nemáte rád. Ale počkejte zítra, k obědu svíčková, a                 k večeři Vaše oblíbené filé s bramborovou kaší.

Trojníček:   Jo, tak to si šmáknu. Ještě vzbuďte tudle Jozífka. On taky rajskou nerad, ale filátko mu chutná.                 Měl sem štěstí, že ste mi ho sem přivezli, kdyby tu byl ten Pepa z Vršovic jen o pár dní dýl, asi               bych držel na truc hladofku. Jak všechno kybicoval.

Jarmilka:      No jo dědo, tak už to tady chodí. My se snažíme, ale stát nemá takový       prostředky, to musíte              pochopit. Toho bažanta si hned vezmu, ale teď…

Sestra popojde k lůžku Trojníčkova spoluležníka a pohladí ho po rameni…

Jarmilka:      Pane Krha, vstáváme. Tady máte teploměr a snídani.

Krha ještě chvíli leží se zavřenýma očima, pak to ale vzdá a posadí se na lůžku. Sestra toho využije a lůžko naklopí.

Krha:           Dobrý den Jarmilko. To je ale hnusně venku, pořád jenom prší. A to sme chtěli tuhle s Vendou              jít ven na lavičku.

Jarmilka:      Hm, co se dá dělat. Tak půjdete zítra – to má bejt už krásně.

Krha:           Zítra to ale nepůjde, já jdu zítra pryč.

Jarmilka:      Jo? A kdo Vám tohle napovídal?

Krha:           Kdo, no nikdo. Prostě vím, že jdu zítra pryč.

Sestra se usměje, vezme Trojníčkova bažanta a odejde z pokoje.

Druhý den přichází sestra vzbudit své oddané pacienty na pokoj číslo 19.

Trojníček sedí u Krhova lůžka na židli a vytrvale mačká zvonek na sestru – ten evidentně nefunguje.

Trojníček ( chraplavým hlasem):

                  Zvoním tady už dobrou hodinu, dokonce jsem i volal. Nikdo nepřišel a ten dědek si klidně                   vodejde. Mne tu nechá samotnýho a dneska je to filé.

Jarmilka se otočí ve dveřích a zavolá k sesterně:

                   ,,Smrťák na devatenáctce!“