Kněžka

Kněžka
a proč se nemůžete vzít. peníze.
já mám náhodou kostel, přijďte vneděli po BohoSlužbě
varhaník hraje

[jsem panna]

jsem panna
jsem nahá
a točím se na kovovém podstavci
na ramenou se mi rozevírá šev

jarmark

na kolotoči jezdí na
oprýskaném černém koni
ale kolotoč jí je pomalý
rozbíhá se vrukách

Blondýnka jde po ulici

Blondýnka jde po ulici, má vysoké podpatky a ulice je plná kočičích hlav, bodce se zabodávají do žlábků mezi dlaždicemi. Blondýnka je nezletilá, nemyslí na svoje rodiče, aby měla dospělejší výraz vočích.
Cizinec sbílou šálou kolem krku, ležérně stojí a přitom se dívá do mapy a chvílemi po okolí, jakoby nebyl ztracený, jakoby si jen četl detektivku. Přemýšlí, jestli si zapálí cigaretu, rozhoduje se, jestli se má stát kuřákem, myslí na náměstí svatého petra a myslí na cigaretu a na nohy blondýnky, které by chtěl vychutnat například prostřednictvím cigarety, musela by být bez filtru, filtr by všechen dojem zkazil, filtr představuje ty její otřesné lodičky, okopané, dětské lodičky růžové a opravdu nijak zahraniční.

Mám dva nové milence

Mám dva nové milence
první milenec je účetní,
stýkáme se každou středu druhého měsíce třetího čtvrtletí v liché hodině sudého dne
volám mu a on mě svádí,

[mám vlasy na bílo]

přišli vlci a sežrali mi ovečku
vylezli ze zdi
a překousali nohy stolu na párátka
kterými si potom vyškrabávali

[na hodinové ručičce v budíku]

je těžké udržet se na špičce ručičky
ukazuje na nás a na nebe
musíme stát vobjetí a nedívat se dolů
nemyslíme na to, co nás čeká

[v noci divokých psů]

I. Sen
vnoci divokých psůpotkávám zítřejší lidi už dnes
ve světě vpod zemívšichni bydlíme vjednom pokojia kdo to tam spí,spí celou mojí nocmá nemoc hlubokého snu
jdu do divadla vkruhuproč jsme tu jen my dvaa na jevišti se dějí hrozné věci

Pozvánka na výstavku fotek na židovském hřbitově v Telči

www. oblast. org.

Nepředpovězený déšť v jednom zapovězeném městě

všechny ženy mají dnes nahá kolena
vdešti
na rukách přivázané řemínky pantoflíčků
podpatky houpou kolem zápěstí

[dušičky]

Vrádiu mluví o na smrt nemocných a jejich kolážích.
Dnes je divný den o smrti
a cizí pán přišel do třídy a řekl:
„Za týden mi bude 61 let,

[v labyrintu]

lidé vcházejí do labyrintu, ale nikdo nevychází
"pusťte psy. "
a psi běží a ztrácí se v ulicích
kupujeme si roční předplatné do labyrintu

[nikdy se neutopíme]

nikdy se neutopíme
nebudeme si do kapes dávat kameny
a nepůjdeme do řeky
nebudeme si malovat oči ostružinama

pozvánka na výstavku fotek do Telče

[haemophoric]

Ve snu, který se mi zdá každou noc, pluji na lodi po moři. Probouzím se do díry. Jsem zmatená a snídám osolené olihně. Za oknem roste olivovník a do pokoje mi fouká listy.

[chci si vzít život, ale kde je kde je? nikde ho nevidím]

čichám kcizím domovůmnakláním se mezi záclonya na všechny svítí bílá obrazovka televizeale lidi není nikde vidětasi by mě zachránilobydlet vdomě porostlém popínavou rostlinoucelou by mě objímalaa vjednom okně bez záclonstojí člověk a po stěnách má poličky sknihamiuprostřed pokoje dívá se do notového zápisua čte si notyo popálené baletce a jejích bílých nohouHedvika stojí na křižovatceťuk ťuk, dobrý večer, pane, máte děvče. a pán neposlouchákdo Hedviku rozplete. musí se léčitznepohody
a je to horší a horšílžeme si krásnější světale je krásnější než můžeme unéstmaminko maminko já chci zpátky do bříška
_______________________________________________________________________________
„dobrý den, je mi padesát a asi mám tu bulímii,“

Výstava fotek "Bestii navzdory"

[naše láska je zvíře]

[podle skutečných událostí]

je už půl roku nemocná
vnoci je jí hůř
a těžce dýchá
všichni se budí když vydechne potichu

[tisíckrát a pokaždé naposledy]

[z_cínové_postele]

[svaz důchodců v Praze 3]

[na_nádraží]

[a_ve_mně_olovo]

[umřu_a_na_kolotoči]

[Co je za tím závěsem, Jákobe?]

Ve věži jsou obrazy
a řídký vzduch
jsme tak vysoko
že prý kdyby tu bylo okno

[byl_zesnulý]

"Byl zesnulý, přitom seděl ve stínu modré vážky
shlavou uzamčenou v cizím klíně.
Mokré ruce
jako cepy bičovaly jeho záda,

[smutné_erotické_objekty_v_mezipatrech_hladiny]

larva má vlásky krásné,
říká chce pochovat
ale nevíme jestli
chce umřít nebo obejmout,

5. června [pro albínku]

Když Albínka 5. června umřela, vpředpovědi počasí hlásili na druhý den sněžení.
- Dnes je 5. června, řekla a podívala se na koberec, který byl dnem ode dne zašedlejší a bezbarvější.

...a_jeho_postel

A jeho postel byla tak smětanově bílá, až jí bylo všeho líto. Zvony se rozezněly na znamení smutku a byla by uvěřila, že zkamenných zdí kanou slané slzy. Ztrouchnivělým stropem zatékala zhnisaná tvář někdejší omítky a na dvoře se pářili dva kohouti za skřípání ohořelého stromu, který se skláněl nad hlavou přidušené žíňky.
Ať už přeci spadne, naříkala vduchu a do klína se jí skutálela hlava sostříhanými vlasy vystřízlivělých gladiátorů.

Praha

Koně stojí na červenou
ve městě pozlaceném
blesky a žlutými výlohami
sneprodejnými věcmi

[a bylo to ještě smutnější než popravený řezník a jeho malá dcera v okně]

když jsi pečlivě umyla všechny lžičky
a bezděčně je vyhodila do koše
vyprávěla jsi o cizích ústech
občas se probouzíš do levného hotelu

[pod_polévkou_z_mrtvých_jáhel]

tikající_loď
Albínka klečela na chodníku a seškrabávala dřevěnou špachtličkou od Táboráčka přišlápnutou berušku.
„Jsi dnes první, má milá, která mě po ránu políbila na rozloučenou. “
A naše nevinné proměny vlískové keře. Líbáme si prsty, je jich tolik, že je nemůžeme snést a odkvétáme do rybízu.

nebe_je_cedr

Pane Quijote, můj kůň se splašil a utekl do země Větroplachova
pruhy na tričku námořníka zavzdychaly pod vůní mořské ryby
cizinky se usmívají pod klobouky a cudně sklápí víčka
na která je líbá vzdušný proud (prolétá jim ušima a

Incest

[diskuseklubu de surréalisme]
"Právě jsme znovu zjistili,
že všichni mimo nás jsou blbí. "
Rudolf Altschul

korálky

Tančili valčík na čtyři doby a přes Vltavu přeplul parník. Vzpomněl si na to, jak se malá Albínka zasmála pod viaduktem a její smích se roztříštil o stěny paláce. Třpytivé kaluže se rozvlnily jako neklidné moře, na jehož dně přejíždí vlak.
- Nikdo o našem místě neví a snad ani my ne, řekla malá Albínka a bílou gázou zavázala Mouřenínovi oči.

[pro_mou_němou]

Albínka utíkala po dlaždičkách a opakovala tak tisíce kroků, které tudy prošly před ní. Vypadala jako by tančila po dně moře, ryba sbílými vlasy a rukama zježenýma pro nebe. Její dny se proplétaly do smyček náhod a celý její život se tak paralelně obíhal snáhodnými lidmi a bezkrevnými rty, ze kterých slíbávala odrazy skutečnosti.
Vgalerii objímala černobílé pierroty a věřila, že když odchází, jejich oči se stáčí do podlahy pod tíhou nesnesitelnosti pocitů.

Abyss h o m e page

ABYSS‘ H O M E PAGE
(alias mějte mě rádi :)
Konečně jsem se odhodlala ktomu,
ukázat vám svoje stránky, které byly asi čtyři roky ve výstavbě.

v_tepnách_slepené_vlasy

[dedicated]
pod koleny
za očima
vtepnách

_darkness_

[indispozice]
vypálíme si oči a budeme se jimi dívat po lidech
pořežeme si ruce a budeme na ně chytat mrtvé ryby
stoupneme si do řeky jako dvě návnady

babička_básnička

babička
I.
smuténka vkoutě kopretiny
odřezává svoje stíny

studie těla_ve vlaku

studie těla_ve vlaku
vodrazu brýlí odráží se voda
a stromy
a břeh,

Krajina Pták a Blázen

Mladá uvaděčka ležela ve vyschlém korytu řeky a její mokré vlasy se proplétaly mezi břehy, rozprostíraly se a obtáčely kolem chrupavčitých krků černých brouků. Jejich spící skořápkovitá tělíčka vystřelovala nožičkama a vydávala lupavé zvuky. Vbezovém keři se ozvalo krátké kloktavé zavrkání a bezejmenný pták otevřel ze spaní zobák a začal do taktu křupajících živočichů prozpěvovat krátký slavnostní nápěv. Žlutá květina pod keřem se probudila a ze strachu omdlela.

Naletěl jsi mořský racku

Slunce se přehouplo přes obzor a rudým okem přehlédlo spící krajinu. Pobřeží se probouzelo do přítmí nastávajícího rána a červený maják na útesu zhasnul reflektor, kterým celou noc rušil bdící kormorány pohupující se na hladině. Paprsky pronikaly do příbytků a svou teplou náručí objímaly všechny předměty, které se ještě nevrátily ze snových výletů a tvářily se nepřítomně.
Vokamžiku, kdy světlo dopadlo na tenkou oční blánu tyrkysového páva, zvíře se probudilo a protáhlo dlouhá stříbřitá křídla.

výpisky_z_hlavy

(bezduché)
Vánoční_koleda
Kapři si bub lají
vánoční koledy v kalném jezeru

dlaně jen v oblázky

. h a d e.
Daroval jí bezolovnatou květinu
aby mohla zemřít vpísku na dunách
Moře bylo příliš vzdálené jejich příbytkům a oni

na_hladině

Nepochopen
(a možná už i mrtvý)
splývá nahladině
(s hladinou)

je_nám_líto

- Je nám to opravdu líto, ale musíme vám říct, že vaše druhé já zemřelo. Smrt nastala v10:55 minut. Pokud chcete mluvit sněkým zpersonálu, tak si zaťukejte na támhlety žlutý dveře.
- Děkuji, to je vpořádku.

mámení

Isis se procházela po písčitém břehu moře a přes nárty chodidel se jí přelévaly modrobíle průsvitné vlny, které se stáčely jako pramínky kudrnatých vlasů sobláčky bílé vaty na roztřepených konečcích. Nadouvající se moře hluboce vydechovalo a svou něžnou mohutností vždy vykutálelo několik oblázků a mušlí na břeh. Isis se sklonila a pozorovala zvířátka, jak se klubou zulit a pospíchají zpátky do slaně mokrého světa. Opuštěné schránky a barevné kamínky si strkala do kapsy jako upomínku na dnešní sluncem protkané ráno.

usíná...

utíkáme spolu
před tisícem očí
jsme sledováni
a přesto se nás ještě nikdo nepokusil zabít

poztrácela

poztrácela
jsem kapičkytvé krvev ranní rosea unavená stébla trávyodmítají vydat svá svědectví.

paranoia

každé ráno začínám pohledem
na tu oběšenou ve zdi,
vyříznu jí slzy
a zalepím oči aby nebylo vidět

čáry

zabodávám si nůž do čáry života
a ukrajuji z nezapočatých dní budoucnosti
k večeři perlový náhrdelník z bílých pilulek
na zapití bublinkovou limonádu

tma

tmavá ulice se svíjípod kroky opilců. Omámení se toulají městem pod záminkou noci, snaží se o návrat do zítra a zatím potkávají jen bdící pavouky, kteří si z roztržitosti trhají své pavučiny. Křižáci odkládají svá těžká břemena a vzájemně si foukají na vypálené cejchy na zádech. Utahujísítě na noční můry k snídani a přikrývají se útržky novin.

projekce

opřená o zbytky nočních můrmávajíc cáry křídelrozvířila pracha vzlétla do hlubin děsu,aby zde spočinula