S kým bych tak chtěla.....?

Na každého to občas přijde a na mě to chodí, že mám z toho pošlapaný celý záda:)

S kým bych se tak chtěla ......?



Chtěla bych se pomilovat s klaunem, stírat zbytky bílé barvy ještě po týdnu a cítit horké zabodání v klíně pokaždé když si vzpomenu….na to jak se jeho široký rudý úsměv v dekadentní tváři stáhnul do malé čínské hubičky a odstřelil poutko od kšandy…. pozvedl jedno obočí s vzrušující precizností a pantomimicky naznačil že mé tělo je jako flaška od koly. ….na to jak jeho chladné prsty klouzaly po mé….a mé….. a já si přála ať si na sobě nechá to pruhované tryčko…nenechal, jen se zašklebil a teatrálně mi jukl pod to moje……na to jak mě z jedné strany studila zem a z druhé jsem hořela jeho ohněm. Na to jak byl nesouměrný v mém těle a jak pevně se držel….jako by si myslel že uprostřed představení divák odejde.

Byla bych mořskou pannou. Se zvřenýma očima bych vychutnávala rychlost kterou ve vodě dosáhnu hbitým vlněním ploutve. Pak by se to stalo, někdo by mě vylovil, byla by noc a venku by pršelo. Rybář či tak? …to je fuk, o to tu přece stejně nejde. Trochu perverzně by se zašklebil kdyby vyděl že na rozdíl od Ariel na sobě nemám ani škebli a hrubým italským barytonem by mi zašeptal ,,roztáhni nožičky kotě ať ti to můžu udělat“ Sice by to znělo lákavě ale opravdu bych ploutev rozdvojovat nehodlala (koneckonců by to k ničemu nebylo) Odnesl by si mě jako tuleně do podpalubí své divoce se houpající mini dřevěné kocábky.
Hodil by mě s mlasknutím na stůl, jako právě ulovenou makrelu. (rybí pach se do mých představ nějak nehodí) Chvíli by si mě prohlížel ze všech stran. Možná bych se snažila nějakými opravdu trapnými pohyby, jako housenka v louži odplazit zpět do moře ale samozřejmě na oko, aby byla hra kompletní. Rybář (či co) by ze sebe spěšně sundal oděv, vcelku pevné tělo s kožichem medvědím smáčeným do proužků od slané vody. Černý culík a solidní strniště….příjemně škrábe na nahých stehnech pomyslela bych si ryba (já) a smutně se zahleděla na ploutev.
Rybář by přistoupila jako by to už věděl jen si nemohl vzpomenout (kudy dnu) a prudce by mě otočil, jedním přehozením ze strany na stranu. (mlask…jako makrela) Stáhl by mě za ploutev níž a má studená a vlhká ploutev by cítila jak cosi proniká dovnitř. (do té doby bych netušila že to vůbec někudy jde, protože Arijeláci by byli příliš plaší a taky asi nevěděli že to jde) Cítila bych bolestné horko pulsující celou makrelou.
Chytla bych se krajů neobroušeného stolu a naoko plaše bych uhýbala jeho pohybům. Dřív než bych dokázala zaostřit svůj pohled a opět vychladnout na pokojovou teplotu, by mě rybář chytil za konec ploutve a mrštil mnou v rotaci zpět do moře se slovy: ,,tak si plav rybičko, tři přání nepotřebuju, na to už nemám roky“ Asi bych klesla až ke dnu na písek a přehrávala bych si celou scénu ještě jednou. Vůně by ale vymazal pach slané vody. Od těch dob bych se ,,náhodně „ zamotávala do sítí kolem jedoucích rybářů a doufala bych že to nebudou slepí staříci a neudělají ze mě místo rozkoší vrnící ,,little mermaid“ Sushi.

Chtěla bych jít na ples a potkat prince nesmělého a pevného v názorech. Chtěla bych ho položit na postel s nebesy a záclonami, …aby se tak nestyděl. Rozbalit všechny ty nadýchané krajky až na teplé jádro, jeho horké napůl ještě nedospělé tělo s holou hrudí která by se chvěla jako vyděšený králík.
Možná by chvíli couval nebo sebou bezděčně cukl kdybych se dotkla míst kde ještě nikdo nebyl. Ale neutekl by, nedokázal by odmítnout a velkýma očima by sledoval každý můj pohyb, zvědavý toužící prohlížet mé tělo do posledního záhybu. Dotýkal by se mne tak jemně a něžně jako by se bál že ho snad budu napomínat.
Chtěl by vidět každou mou reakci, jestli mě snad neurazil. Jeho prsty by po mě přebíhali jako malý pavouček po klavíru, slova by mu unikala pod mými drzými dotyky. Chvílemi by se zapomněl a stiskl víc, pohledy by se omlouval a snažil se kontrolovat, čekal na další tah. Čekala bych i já. Přivíral by oči a jeho měkké rty by se rozechvívali přerývavým dechem kdybych svým tělem polykala to jeho. Připadala bych si trochu zpustle, jak neurvale jsem odhodila závoj z dosud čistého mramoru a tím víc toužebně bych zvolna dosedla na královské žezlo.
Bylo by mi horko, jako v pekle, hebkém něžném pekle, jako při horečné nemoci. Voněl by tochu jako dítě namazané olejíčky trochu jako muž, který umí štvát zvěř po lese, jednou rukou drže otěže a druhou luk.
Zmáčkl by mě silou kterou bych od něj nečekala a zašeptal něco jako ….miluju tě….vím ale co chtěl opravdu říct, ale bylo by to roztomilé. Nechtěl by abych odešla měl by dost síly na dlouhý boj. Teprve se napil tak proč už říkám dost? Nechápavý pohled by mě vyprovodil ze dveří možná by vyběhl mě hledat ….myslel by si že mu lámu srdce ale byl by to jen zrychlený dech z moc velké slasti na tak mladou hlavu, těžko se to říká a jeho ušlechtilost by viděla jen ušlechtilé city. Možná bych chvíli váhala jestli se vracet, ale o to větší blaženost by mi přineslo ještě v noci tryskem prchat na další lov.

---