Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJedno letní odpoledne
10. 07. 2005
0
0
612
Autor
bubli
Jedno letní odpoledne
Byl to dosud nejteplejší den celých prázdnin a zdálo se, že pondělní odpoledne proběhne bez nejmenších problémů. Vše vypadalo úplně normálně…tedy až do chvíle,kdy na autobusové nádraží přijel,toho dne již po sedmé,autobus č. 5.(Karosa B 961E)
Na první pohled naprosto běžná záležitost, ale na ten druhý si všimnete něčeho podivného. Na střeše vozu stojí jakési stvoření, které svým vzrůstem dává správně najevo,že se jedná o skřítka. Kromě umolousaného hadříku, který má uvázaný jako bederní roušku, je úplně nahý. Vypadá příšerně staře. Kůže jako by mu byla větší hned o několik velikostí a přestože je holohlavý, z obrovských netopýřích učí mu trčí chomáče bílých chlupů. Šedé vodnaté oči podlité krví mu těkají z jedné strany na druhou a jeho baňatý nos tak trochu připomíná prasečí rypák. Zděšení lidé kolem zůstávají nevěřícně stát a upřeně hledí na stvoření před sebou. Skřítek přítomnost ostatních absolutně nebral na vědomí. Počínal si jako by ho nikdo neviděl. Pomalu se odšoural do středu střechy autobusu,aby ho náhodou někdo nepřehlédl. V ruce křečovitě svíral kus pergamenu, který nemotorně rozvinul. Zhluboka,velmi zhluboka se nadechl a svým skřehotavým hlasem, který připomínal žabí kvákání četl: „Lidé! Slyšte mé poselství! Já skřítek Firenze, služebník všemocného čaroděje Philippuse Aureoluse, vám oznamuji, že město Děčín přejde pod nadvládu Nybelungského království, a to s platností okamžitou. Důvody našeho konání jsou následující: kouzelné bytosti byly po tisíciletí utlačovány a byly donuceny se schovávat za nedůstojných podmínek v zapadlých částech světa. Všemocný čaroděj Philippus proto hodlá ovládnout celou zemi. Abyste mu v jeho plánu nepřekáželi,bude zastaven veškerý čas na zemi a vy se zastavíte s ním!“ a poté se ďábelsky zachechtal.
Lidé nevěděli,co mají dělat dřív, jestli volat psychologa či policii. Naštěstí jejich dilema vyřešil sám skřítek, a to jediným mávnutím pařátu. Lidské ruce již na tlačítka mobilních telefonů nedopadly a místo toho se zastavily ve strnulých gestech. Nad stojícími auty a vlaky visela v prostoru hejna nehybných ptáků,kteří tak jako ostatní zvířata neunikli zlé kletbě. Bylo to neuvěřitelné, všechno se v jedné vteřině zastavilo. Všechno kromě jednoho kluka: Colinse. Colins se snažil probudit svou kamarádku,ta se však stále vytřeštěně dívala před sebe.
Skřítek Firenze si všiml pohybujícího se Colinse a rozpačitě ho sledoval. Tohle skřítek nečekal. Náhle se zpoza bloku domů vynořil dlouhý bílý stín. Byl to starý fousatý kouzelník Hengist. Svou kostnatou rukou uchopil Colinse za rameno a společně se jim podařilo schovat se do Hypernovy, která byla obklopena spoustou rozzuřených elfů. Tam Hengist vysvětlil Colinsovi celou situaci.
Hengist je totiž bratr čaroděje Philippuse a chce vrátit Nybelungské království tam, kde celá tisíciletí bylo.Hengist však nemůže svému bratrovi ublížit, a proto zachránil Colinse.Hengist těžkým krokem přistoupil k chlapci a dal mu ruku na rameno.„Colinsi, doufám, že chápeš jak důležitou roli v této události hraješ. Nemohu svému vlastnímu bratrovi ublížit,ale poradím ti,jak vrátit věci do správných kolejí,poradím ti jak zneškodnit Philippuse. Colins vykulil své stále dětské oči a zakoktal: „Ale….ale já……“.Hengist ho zarazil:“Vím,co se ti honí hlavou.Neboj se,budu tě chránit…“,trochu se zamračil a pokračoval „Philippus se velmi rád proměňuje do podoby tůňodava,což je nebezpečný tvor, který má rád chuť krve. Člověk,jako ty,však může tůňodavovy uniknout. Musíš využít jeho největší slabiny.Tento tvor totiž čerpá vitalitu z talířkovité prohlubně na hlavě, která musí být vždy naplněná vodou. Když ho pozdravíš zdvořilou ceremoniální úklonou, cítí se povinen ji opětovat. Voda se vylije a tůňodav je poražen.“Hengist se na chlapce podezřívavě podíval a nakonec řekl:“Tak,co myslíš? Zvládneš to?“Colins se pousmál: „Zkusím to.“
Colins se tedy proplížil z Hypernovy kolem rozzuřených elfů a vydal se k Labi hledat Philippuse. Zahlédl vlnící se tělo tůňodava,tohle musí být Philippus,říkal si Colins v duchu.A měl pravdu. Philippus se plazil okolo Parolodi, zřejmě si chtěl dopřát kousek pizzy a nemohl najít vchod. Colins sebral veškerou svou odvahu a ceremoniálně se před tůňodavem uklonil. Tůňodav mu tuto zdvořilost skutečně oplatil. Tvorovi se skutečně všechna voda z prohlubně na hlavě vylila a tůňodav se pomalu rozplynul v mlze. Jak tato mlha stoupala k oblakům, postupně začaly mizet všechny nezvyklé bytosti , až zmizel i podivný skřítek Firenze a s ním i Hengist, kterému Colins ani nestačil poděkovat.
Stejně tak náhle, jak se čas zastavil, tak se dal i do pohybu. Lidské prsty bleskurychle začaly vytáčet čísla nejrůznějších psychologů a psychiatrů. Někteří jedinci zkoušeli i hasiče , záchranou službu a policii, a tak byly ve chvilce všechny tísňové linky přetíženy stovkami zmateně blábolících občanů. Všichni si mysleli, že to byl přelud.
Ptáci si zas vesele prozpěvovali. Město utichlo a zahalilo se do noční tmy, a tak jediný, kdo věděl co se stalo, byl Colins.
bubli
Byl to dosud nejteplejší den celých prázdnin a zdálo se, že pondělní odpoledne proběhne bez nejmenších problémů. Vše vypadalo úplně normálně…tedy až do chvíle,kdy na autobusové nádraží přijel,toho dne již po sedmé,autobus č. 5.(Karosa B 961E)
Na první pohled naprosto běžná záležitost, ale na ten druhý si všimnete něčeho podivného. Na střeše vozu stojí jakési stvoření, které svým vzrůstem dává správně najevo,že se jedná o skřítka. Kromě umolousaného hadříku, který má uvázaný jako bederní roušku, je úplně nahý. Vypadá příšerně staře. Kůže jako by mu byla větší hned o několik velikostí a přestože je holohlavý, z obrovských netopýřích učí mu trčí chomáče bílých chlupů. Šedé vodnaté oči podlité krví mu těkají z jedné strany na druhou a jeho baňatý nos tak trochu připomíná prasečí rypák. Zděšení lidé kolem zůstávají nevěřícně stát a upřeně hledí na stvoření před sebou. Skřítek přítomnost ostatních absolutně nebral na vědomí. Počínal si jako by ho nikdo neviděl. Pomalu se odšoural do středu střechy autobusu,aby ho náhodou někdo nepřehlédl. V ruce křečovitě svíral kus pergamenu, který nemotorně rozvinul. Zhluboka,velmi zhluboka se nadechl a svým skřehotavým hlasem, který připomínal žabí kvákání četl: „Lidé! Slyšte mé poselství! Já skřítek Firenze, služebník všemocného čaroděje Philippuse Aureoluse, vám oznamuji, že město Děčín přejde pod nadvládu Nybelungského království, a to s platností okamžitou. Důvody našeho konání jsou následující: kouzelné bytosti byly po tisíciletí utlačovány a byly donuceny se schovávat za nedůstojných podmínek v zapadlých částech světa. Všemocný čaroděj Philippus proto hodlá ovládnout celou zemi. Abyste mu v jeho plánu nepřekáželi,bude zastaven veškerý čas na zemi a vy se zastavíte s ním!“ a poté se ďábelsky zachechtal.
Lidé nevěděli,co mají dělat dřív, jestli volat psychologa či policii. Naštěstí jejich dilema vyřešil sám skřítek, a to jediným mávnutím pařátu. Lidské ruce již na tlačítka mobilních telefonů nedopadly a místo toho se zastavily ve strnulých gestech. Nad stojícími auty a vlaky visela v prostoru hejna nehybných ptáků,kteří tak jako ostatní zvířata neunikli zlé kletbě. Bylo to neuvěřitelné, všechno se v jedné vteřině zastavilo. Všechno kromě jednoho kluka: Colinse. Colins se snažil probudit svou kamarádku,ta se však stále vytřeštěně dívala před sebe.
Skřítek Firenze si všiml pohybujícího se Colinse a rozpačitě ho sledoval. Tohle skřítek nečekal. Náhle se zpoza bloku domů vynořil dlouhý bílý stín. Byl to starý fousatý kouzelník Hengist. Svou kostnatou rukou uchopil Colinse za rameno a společně se jim podařilo schovat se do Hypernovy, která byla obklopena spoustou rozzuřených elfů. Tam Hengist vysvětlil Colinsovi celou situaci.
Hengist je totiž bratr čaroděje Philippuse a chce vrátit Nybelungské království tam, kde celá tisíciletí bylo.Hengist však nemůže svému bratrovi ublížit, a proto zachránil Colinse.Hengist těžkým krokem přistoupil k chlapci a dal mu ruku na rameno.„Colinsi, doufám, že chápeš jak důležitou roli v této události hraješ. Nemohu svému vlastnímu bratrovi ublížit,ale poradím ti,jak vrátit věci do správných kolejí,poradím ti jak zneškodnit Philippuse. Colins vykulil své stále dětské oči a zakoktal: „Ale….ale já……“.Hengist ho zarazil:“Vím,co se ti honí hlavou.Neboj se,budu tě chránit…“,trochu se zamračil a pokračoval „Philippus se velmi rád proměňuje do podoby tůňodava,což je nebezpečný tvor, který má rád chuť krve. Člověk,jako ty,však může tůňodavovy uniknout. Musíš využít jeho největší slabiny.Tento tvor totiž čerpá vitalitu z talířkovité prohlubně na hlavě, která musí být vždy naplněná vodou. Když ho pozdravíš zdvořilou ceremoniální úklonou, cítí se povinen ji opětovat. Voda se vylije a tůňodav je poražen.“Hengist se na chlapce podezřívavě podíval a nakonec řekl:“Tak,co myslíš? Zvládneš to?“Colins se pousmál: „Zkusím to.“
Colins se tedy proplížil z Hypernovy kolem rozzuřených elfů a vydal se k Labi hledat Philippuse. Zahlédl vlnící se tělo tůňodava,tohle musí být Philippus,říkal si Colins v duchu.A měl pravdu. Philippus se plazil okolo Parolodi, zřejmě si chtěl dopřát kousek pizzy a nemohl najít vchod. Colins sebral veškerou svou odvahu a ceremoniálně se před tůňodavem uklonil. Tůňodav mu tuto zdvořilost skutečně oplatil. Tvorovi se skutečně všechna voda z prohlubně na hlavě vylila a tůňodav se pomalu rozplynul v mlze. Jak tato mlha stoupala k oblakům, postupně začaly mizet všechny nezvyklé bytosti , až zmizel i podivný skřítek Firenze a s ním i Hengist, kterému Colins ani nestačil poděkovat.
Stejně tak náhle, jak se čas zastavil, tak se dal i do pohybu. Lidské prsty bleskurychle začaly vytáčet čísla nejrůznějších psychologů a psychiatrů. Někteří jedinci zkoušeli i hasiče , záchranou službu a policii, a tak byly ve chvilce všechny tísňové linky přetíženy stovkami zmateně blábolících občanů. Všichni si mysleli, že to byl přelud.
Ptáci si zas vesele prozpěvovali. Město utichlo a zahalilo se do noční tmy, a tak jediný, kdo věděl co se stalo, byl Colins.
bubli
souhlasím s balsikerem, co se týče jmen.
první část, jak Firenze čte ten svůj proslov, bych asi spíš viděl v přítomným čase. rozhodně se mi zdá, že by to bylo živější.
líbilo se mi to propojení fantazie a skutečnosti (třeba jak se schovali do Hypernovy obklopené elfama) něco podobnýho sem kdysi (v dětství) obdivoval u Nekonečnýho příběhu 1
občas se tam vyskytla rušivá chybička (záchrannou apod), ale hlavně, přímá řeč se dává na novej řádek a za tečkou a čárkou je vždy mezera. líp se to pak čte.
měj se fajn a jen tak dál
(fuj, to bylo ale klišátkovitý rozloučení:)
Udělal jsem si takový soukromý tip, kolik ti je let a pak jsem musel posuzovat tohle dílko podle toho. Ale i tak je trochu smutný, že postavy nemají originální jména. Alespoň některé.To je dost velká chyba. Přímo bych řekl, že obrovská. Jen kvůli tomu to hodně ztrácí na kvalitě.
trochu znám Děčín, připadá mi magickej v těch kopcích, je to milý, ale na tohle já nemám fantazii, neumím takový povídky číst...
tak žádnou hlubší, snad jen, že N-i-belungové
Acha děkuji:) tak aspon,ze tak:) Jakto že na to nemáš fantazii?!!:)ja vim,me tohle taky moc nesedi,priste zkusim neco jineho:) dik za reakci *ale ja mam Nybelungové:)),stejne jako mam Colinse a Hengista:)))
promiň, že až teď, ale neposlalas avízo.
já nikdy nečetla ani nezkoušela psát nic elfího, nadpřirozenýho, dokonce (stydim se:)) ani pán prstenů a tenhle typ literatury mě nikdy neoslovil.
promiň za Nybelungy, jen mi to přišlo divný, takhle napsaný...
tak jo, příště:)