Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEBE NAD SOMMOU-2
09. 07. 2007
1
4
2256
Autor
fungus2
ČÁST DRUHÁ
Kancelář letky poručík Robert Fantes objevil hned v přízemí zámku. První, co spatřil byl velký obraz královny Viktorie a vedle něho obraz krále Jiřího V. Pak se jeho pozornost soustředila na důstojníka sedícího mezi stohy papírů. Už první pohled prozrazoval, že je to typ klasického úředníka, jehož válka oblékla do uniformy.
„Dobrý den pane. Jsem poručík Fantes. A zrovna jsem přijel,“ pronesl nahlas, přičemž upřeně hleděl na důstojníka, který se skoro za papíry ztrácel. Ten nadzvedl svou obrýlenou tvář a dlouze se na něho zadíval. Přitom Fantes spatřil kapitánské nárameníky, načež se postavil do pozoru a zasalutoval. Současně postřehl, jak kapitán nevěřícně zamžikal očima.
„Dejte si pohov pane poručíku,“ vysoukal ze sebe důstojník a sundal si brýle, které si hned začal čistit.
„Já jsem štábní zásobovací důstojník Wilde. A mám tady na starost veškerou agendu. Doufám, že máte sebou všechny potřebný papíry,“ pronesl s vážnou tváři.
„Ano pane kapitáne. Zde jsou,“ řekl poručík a podal důstojníkovi větší desky. Kapitán si nasadil brýle a poté hned desky otevřel. Pozorně si papíry pročítal a pak opět s vážným tónem pronesl: „Sólově tedy nemáte moc nalétáno hodin. To se majorovi Ransleymu nebude líbit. Jak si ten výcvik tam u nás v Anglii vůbec představujou? Major vás bude chtít vidět. Před chvíli byl v tom nově postaveným hangáru, který najdete na samým konci letiště.“
„Děkuji vám pane kapitáne,“ řekl Fantes a zasalutoval, načež z místnosti odešel. O chvíli později se opět ocitl na dešti a namířil si podél ubikací na rozmoklou travnatou letištní plochu. Onen nově postavený hangár brzo uviděl a rychle k němu došel. V jeho vnitřku byla trojice letadel Airco DH-2 rámové konstrukce s tlačnou vrtulí za kokpitem pilota a u nich stála skupinka mechaniků a dva letci.
„Dobrý den. Jsem poručík Fantes a hledám majora Ransleyho,“ pronesl ke skupince, která na něho hleděla jako na zjevení.
„Tak to jste pane poručíku špatně. Majora najdete v zámku v prvním patře,“ sdělil mu jeden z mechaniků.
„Aha. Děkuji,“ řekl Fantes a rychle šel přes plochu letiště zpátky k zámku. Promočený od neustávajícího deště postupně zaklepal na několik dveří, než konečně stanul před dveřmi, za nimiž byl velitel perutě.
„Vstupte!“ ozvalo se stroze zpoza dveří a poručík je otevřel. Hned spatřil muže, který seděl za stolem a jeho tvář zdobil velký knír.
„Dobrý den pane majore, jsem poručík Fantes,“ sdělil v pozoru za salutování.
„Aha, vy budete ten novej. Už jste určitě byl v kanceláři, co je v přízemí, že.“
„Ano pane. Kapitán Wilde mě za váma poslal.“
„Tak to už viděl vaše papíry, že.“
„Ano. Budou vás určitě taky zajímat,“ řekl poručík a podal majorovi desky. Ten listiny jen letmo prohlédl a jeho tvař se zachmuřila.
„Hm. Máte samostatně nalítáno jen dvanáct hodin. To není žádná sláva. S takovým počtem a bez zkušeností vás nemůžu poslat nad zákopy. Přiřadím vás k Dlouhánovu roji..,“ pronesl major, načež se zarazil a dodal: „Tedy k roji nadporučíka Elliota. Před chvíli jsem ho viděl v nově postaveným hangáru, co je na samým konci letiště. Poznáte ho snadno podle jeho postavy. Všechny nás tu převyšuje. Ten vám vše vysvětlí. Patří k nejzkušenějším pilotům perutě. Tak vám přeju hodně štěstí. Nemám na vás zrovna teď moc času. Musím na velitelství perutí,“ sdělil mu major a Fantes zanedlouho opět kráčel k onomu hangáru. Tentokráte už byla u letadel jen trojice mechaniků.
„Tak jsem tu zas. Teď zase sháním nadporučíka Elliota,“ řekl mechanikům.
„Tak toho jste těsně minul pane. Vodešel do důstojnický jídelny. Ta je v zámku v přízemi naproti kanceláři letky,“ vysvětlil mu opět stejný mechanik, který mu předtím řekl, kde najde majora. Fantesovi to začínalo připadat absurdní. Skrápěn deštěm se opět vydal k zámku a bez potíží našel vchod do velké místnosti, ve které byla jídelna a v její zádní části uviděl skupinu mužů u kulečníkového stolu. Jeden z nich výškou své postavy převyšoval ostatní. Jeho přítomnost letcům neunikla.
„Dobrý den. Jsem poručík Fantes. A major Ransley mě posílá za nadporučíkem Elliotem,“ pronesl za salutování před skupinou usmívajících se mužů.
„Tak vás pane poručíku za všechny vítám,“ řekl mu ten nejvyšší v místnosti a došel k němu. Za chvíli měl Fantes pocit, že si potřásává rukou ze zmenšenou kopií Eiffelovi věže.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI