Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘekněme to suše....Moria mé duše
Autor
Almerion
Tohle jsem napsal sám sobě,abych nezapomněl na jedno své životní období.Něco je psáno v něm a jsou v něm líčeny mé pocity,něco jsem dodal s odstupem času, aby to bylo aspoň trochu srozumitelné.Jsem si vědom stylistických chyb,ale snažil jsem se to upravovat co nejmíň,protože tak to má trochu cenu i pro mě.
Řekněme to suše……Moria mé duše
Mysl svojí otevírám,
Na něco však zapomínám,
Krom radosti a veselí
Smutek duši zaplní,
Pramen radosti je zkalen,
Nechává mne ležet ladem,
Fascinován vstanu jdu,
Poslouchám tu hudbu,
Pohlcen jsem jejím žalem.
Ležím v hnusu nehýbám se,
Srdce buší nedívám se,
Na podkladě černém,
Míhají se středem,
Obraz hrůzy nenávisti,
Sebe sama v hávu zášti,
Ochromen jsem touto scénou,
Mám to smůlu zatracenou.
Koukám na svět z pod hladiny,
Snažím se teď zbavit viny,
Naposledy ruku zdvihám,
Tvojí se pak rychle chytám,
Stojíš se mnou na pláži,
Dva vojáci na stráži,
Ukazuješ směrem k skále,
Musíme jít přece dále.
Temnou chodbou postupujem,
Proč? a na co ? zastavujem
Se mnou šli jste s pochodněma,
Zvládl jsem to dík vám dvěma,
Do každé ruky dostávám jednu,
Potím se,třesu se a strachy blednu,
Levý mi pokývá,pravá mě líbne,
Panika,smutek ve mně se líhne.
Poslední kroky dělám vždy sám,
To víš i Ty, sílu už mám,
Co dali jste mi vrátím vám.
Už stojím v jasu,
Slunce mne hřeje,
A kusy čisté beznaděje,
Trhají se a spatřím krásu…