Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seletní
21. 07. 2005
5
1
3882
Autor
Nečech
kdo sedí venku
a sleduje oblaka
- tak marnotratně
1 názor
Braennewyn
27. 10. 2005
Podle mě to haiku jednoznačně není. Ani tak nejde o formu, tu často haiku nesplňovaly. Ale mělo by být o náladě okamžiku, mírně k zamyšlení, mělo by (aspoň na první pohled) vycházet z přírody. V tohle nic necítím.
Neříkám (a nikdy jsem netvrdil), že se v haiku nesmí vyskytovat ŽÁDNÝ pocit.
Život je o všem, co se nachází ve světě. Člověk mívá pocity. Ale haiku, které se především zaobírá pocity a jinak už ničím, považuji přímo za perverzní.
Díky za tip.
Nevytrhávej to z kontextu, prosím!
"Haiku není o citu." znamená, že hlavním tématem haiku nesmí být vyjádření nějakého pocitu, jinak už to nebude haiku. Haiku zachycuje svět, realitu - a to je víc, než nějaký tanec okolo lidské psychologie.
Pravda! Říká se tomu Tanka!
Renga bylo zase něco trochu jiného, ještě delší.
Mimochodem: Psát haiku v češtině je možné, ale nejsou to již originální haiku - to si člověk musí uvědomit. Jsou to evropská haiku, postmoderní texty. I to má svůj půvab. Jednodušší než napsat haiku je ovšem napsat prostě senryu - tam člověk může napsat to, co haiku obvykle vylučuje: úvahy, vtipy, momenty napětí, atd.
to mě oslovilo.... moc ráda pozoruji oblaka.... je to lepší než pořád někam pospíchat.... TIP
Braennewyn
25. 07. 2005
Mě by uspokojilo už, kdyby lidé, kteří píšou senryu to nenazívali haiku. Mimochodem neexistuje žádný speciální haiku-pocit. Haiku, to je opravdový život. Jen ho pochytit na tak malém místě!
Nejsem skutečný odborník, ani moc neumím japonsky (sen sen wakarimasen), ale přibližně vím, co je haiku. V množném čísle to zůstává mimochodem taky "haiku", pokud to slovo ještě nebylo počeštěno.
Haiku začalo svojí existenci jako Renga, to byl typický tvar sloky tradičných japonských písní. Měla 5 řádků, jejichž struktura se orientuje podle počtu slabik: 5-7-5-7-7. Časem se básníci omezili na první tři řádky, vznikla satirická varianta bez velkých uměleckých ambicií: Senryu.
Až středověký básník Basho povznesl senryu na vyšší stupeň, stvořil první haiku. Putoval krajinou, skládal haiku, měl mnoho žáků. Jeho dílo dodnes platí jako vrchol haiku-poezie.
Haiku vychází z tradice Zen-Budhismu, tradiční haiku především vyjádřuje jednu věc - jednotu světa, vesmíra a člověka, který v něm žije. Haiku pojedná o určitém zažitém okamžiku, ve kterém člověk poznává tuto všejednotu, nejde vůbec o krásu světa (ten může být krutý), ale o ten pocit (když člověk vidí, jak se japonští ještěři v létě sluní na skále), že příroda má svůj řád (jak harmonují ještěři se skálou; až při bližším pohledu člověk pozná, že je těmi ještěri celá posetá, že se hemží životem) a člověk do tohoto řádu zapadá (jako pozorovatel ještěrů, který se s nimi ohřívá na slunci).
Hlavní otázka tedy není: Lze haiku psát v českém jazyce? Ale člověk se musí ptát, zda haiku je možné v české kultuře.
Braennewyn
24. 07. 2005kyselina_sírová
24. 07. 2005Braennewyn
22. 07. 2005
V jaké diskuzi?
To haiku (mohu vás ujistit, že to vzkutku je haiku) je variace jednoho haiku japonského básníka, Issa, které zní v překladu přibližně takhle:
touto cestou
nikdo nechodí
v studené podzimní noci
Dozvěděl jsem se, že japonská haiku často neobsahují (v gramatickém smyslu) úplné věty. Rozhodl jsem se, že budu zkoušet různé variace haiku, které nebudou normální věty s podmětem, přísudkem, atd., ale třeba otázky.
Rozhodný je obraz člověka, který v letním počasí sedí venku a sleduje oblaky. To ani nejsem já, na to nemám vůbec čas; ale vidím mladé lidi na nádvoří moji univerzity, kteří tam sedí na louce ve slunci a očividně nic závažného nedělají. A trochu jim závidím.
Braennewyn
22. 07. 2005
oblaka...
by byla lepsi mozna
jinak nevim.. nevystihuje mi to ten spravnej pocit