Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBásničky z mé hlavičky
Autor
Almerion
Uvěřejním zde všechny své malé pokusy o básničky z minulosti.Nemá cenu je zde pomalu vytahovat a točit tak kritiky,že jsem se nezlepšil:-) To co zde pak zveřejním aspoň bude z mé nynější tvorby...
¨Malá rada pro všechny co jim uvnitř svítí sluníčko:-)"
Cítíš radost?
Prožij si ji,
Dokud máš ji,
Užij si ji,
Vítr fouká,listí letí,
A co tvoje lidské bytí,
Slyším smutku strašné vytí…
- - - - - - - - - - - - -- - - - - - - - -
a ještě jedna!
Dávej radost,dávej sílu,
Přispěj taky trochu k dílu,
Nemáš nouzi o veselí,
Radosti nás přece stmelí,
Života krásného dopřej si hned,
Nečekej přece že spadne svět…
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
toto věnováno jedné mé usměvavé spolužačce:-)
Milá Leničko,
píšu Ti psaníčko,
pro tvoje srdíčko,
popřát Ti zdravíčko,
po čem srdce touží,
to ať dostane,
to co duši souží,
to ať přestane!
více přeje Almík a pak tento smajlík :-)
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
tady je jedna bláznova:
Ač jsem Tě nikdy nelíbal,
a nikdy na to nepomyslil,
přesto tvé srdce dobýval,
a nic si nepřikreslil.
Ač nebyl to tedy záměr můj,
já nemohu dál sledovat,
jak trpíš úděl svůj,
jak necháváš se spalovat.
Ač zní to jako bláznovství,
kéž také ať to je,
já dal bych celé království,
jen dát Ti naděje.
Tak nemohu to dále snést,
a srdcem svým se nechám vést,
ač může to i zkrachovat,
já naučím se milovat...
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
"Zapomněný lásky cit"
Ač se právě nevidíme,
Za ruku se nedržíme,
Ten žár co v srdci mám,
Dokazuje: nejsem sám,
V srdci svém Tě stále nosím,
Provázej mě dále prosím,
Tu krásu citu zapomněnou,
Myšlenkami zavrženou,
Já už znova miluji,
Obraz tvůj si maluji,
Dodej barvy mému štětci,
Jsme tu my a žádní svědci…
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Teď tu bude jedna co volá: Proč?
Já tolik chtěl bych světu dát,
A na vrcholku svých sil stát,
A svůj sen chtěl bych tady mít,
A nejen o něm v klidu snít.
Tak proč mám Bože řetězy,
A proč mou mysl střežejí,
A proč se tolik ptám,
A hloupě hádat mám,
Ty řetězy to jsou ten klíč,
Já najdu jej a hodím pryč,
Či nechám jej a odemknu,
Proč Bože mám tu myšlenku…
Zakopej sebe,nedojdeš nebe
Vezmu si lopatu,vykopu jámu,
Trochu se rozední,snad už je k ránu,
Doufám,že je,že už noc končí,
Že přijde den,nebude horší,
Šachta je hluboká,snad dobře těsní,
Vezmu své pocity hlava mi třeští,
Myšlenky padají,mám lehčí hlavu,
Dech se mi zatají,jsem v černém hávu,
Nechápu proč,chtěl jsem být bílý,
Upustím lopatu,domněnka sílí,
Koukám se do jámy,něco z ní leze,
Chápu už chybu své hloupé teze…
........................................................
Vím, že sám člověk nic nezmůže a přece jsem tohle mohl napsat já,omluvou mi může být,že jsem byl sám:
Tiše broukám melodii,
V mojí duši teskně vyji,
V poušti smutku mého žalu,
Sám si můžu v tomto stavu,
Marně hledám novou vlnu,
Snad ji najdu než-li strnu,
Šílenství mne zachvacuje,
Moji mysl usurpuje,
Radu sám si dám,
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Někdy je lepší natáhnout tu ruku znova:
Tři kroky vpřed a klopýtáš,
Ty ke mně přesto pospícháš,
Zakopneš,padáš přede mnou,
Vstanu a podám ruku mou,
Ty po ní plivneš ruka zmizí,
Pistole na mě hnedka míří,
Hloupě se směji,nedýchám,
Zásahy rychle počítám,
Sáhnu si na hruď,ruka má,
Celá je mokrá,krvavá,
Začnu se řehtat,hlasitě smát,
Toto se přece muselo stát...
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Toto psal člověk,který byl hluboce raněn,nezajímal se o nějaký styl ani o to jestli to, co píše má nějaký smysl.Ten co by se řídil radou na konci by byl hlupák!
Jak umírají děti v válce,
tak umírají sny,
a tak bych řekl stručně ,krátce,
nemysli a jdi.
Vem své zbraně na obranu,
Vlastní děti chraň,
Co na tom,že zemřou jiné,
Tak nemysli a braň.
A pamatuj,že v této válce,
Bojuješ vždy sám,
Přítel bude vždycky zrádce,
Tu radu dávám vám.
Tak jsem ze sebe vyplivl něco ze své tvorby hlavně pro ty,kteří po přečtení tohodle mě překonají (jak čtenář vidí není to nic těžkého) a z mých chyb se poučí!
Na závěr:
Myšlenky,jenž mám,
Všechny Ti je dám,
Nemám,co bych skryl,
Nejkrásnější z chvil,
Bolest,kterou mám,
Všechno Ti to dám…
Protentokrát Tobě, milý čtenáři;-)