Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NETYPICKÉ RÁNO

27. 07. 2007

2456

Autor

fungus2

V noci jsem měl sen, že jezdím výtahem nahoru a dolu. Když jsem se probudil, tak se mi k mému úžasu naskytl pohled na stěny výtahové kabiny. To mne překvapilo, protože jsem měl na sobě pyžamo a po chvíli mi bylo jasné, že za to může moje náměsíčnost. Nějaký čas jsem ještě výtahem jezdil, přičemž tu a tam se výtahem svezli užasle na mne hledící sousedé. Nevím, jak se to mohlo stát, ale náhle výtah v přízemí přestal fungovat. Nezbylo mi nic jiného, než z něho vystoupit. Správcová Blažková, která byla v přízemí se na mě zadívala, až jí málem vypadly oči z důlků. Přitom mi došlo, že mi praskla guma u pyžamových kalhot. A tak jsem se dal na rychlý útěk, zatímco Blažkové se protáčely panenky v očích všemi směry.

Po doběhnutí do druhého patra mne nepříjemně překvapilo, že mám zavřené dveře od bytu. Pokus o jejich vyražení skončil ranou do hlavy a nějaký čas trvajícími mrákotami. Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak jsem spatřil na chodbě stát souseda pana Bezouška, který zkoprněle na mne hleděl.

„Dobré ráno přeji. Já jsem si při spaní zabouchnul dveře,“ řekl jsem mu.

„A proč děláte takový rány!?“ vyhrkl tázavě.

„No, já se je snažil otevřít, ale nějak jsem se o ně praštil hlavou.“

„Vy plácáte úplný nesmysly!“

„To se mi občas stává. A s vaším dovolením přelezu z vašeho balkonu na můj,“ pronesl jsem při vběhnutí do předsíně.

„Já vám to nedovolím!“ vykřikl pan Bezoušek.

„Berte to jako nucenou sousedskou výpomoc!“ řekl jsem v běhu, načež jsem spatřil užasle tvářící se paní Bezouškovou.

„Též přeji hezké ráno. Mě si nevšímejte. Já jen procházím,“ sdělil jsem jí a po proběhnutí obývacím pokojem se mi podařilo dostat na balkon. Za křiku obou manželů a mlácení koštětem jsem vlezl na svůj balkon. Dalo mi to dost práce úplně vyklopit ventilačku, ale poté jsem vlezl do bytu.

Za zoufalého pobíhání z místnosti do místnosti jsem se na několikrát svlékl a oblékl. Zároveň jsem také spadnul do vany plné vody, opařil se čajem, utrhnul kohoutek, urval umyvadlo, vysklil vitrínku v pokoji a ještě mi spadnul v obýváku spadl na hlavu lustr. A do toho všeho manželé Bezouškovi neúnavně mlátili do zdi.

Jako blesk jsem o něco později seběhl schodiště do přízemí, načež pokus o odemknutí dveří v běhu mi nevyšel. A tak jsem pomalu s rozpláclým nosem sjížděl po proskleném vnitřku dveří. Vzápětí mi neunikla ta skutečnost, že se klíč zlomil a jeho větší část zůstala v zámku. Bylo mi jasné, že dveře neodemknu. Správcová Blažková, které nikdy nic v domě a v jeho širokém okolí neuniklo, zvědavě vyšla na chodbu.

„Dobrý den. My už jsme se dneska viděli, že. Budu muset použít vás balkon, abych se dostal ven,“ řekl jsem jí a vběhl zároveň do bytu. Chvíli mne za jekotu po bytě honila koštětem, ale já jsem se zdárně spasil útěkem na její balkón. Díky mlze, která panovala venku jsem se jí ztratil z dohledu.

Vypadalo to, že mlha se dá opravdu krájet a kvůli ní jsem si spletl několikrát auto a zkoušel jej otevřít. Za chvíli se parkovištěm rozléhaly zvuky alarmů a brzo se v mlze míhaly postavy nadávajících majitelů oněch automobilů. Nějak jsem se při hledání svého vozidla ztratil a náhle následoval náraz do válcovačky. Otřesený a zvědavý jsem do ní vnikl a k mému překvapení se pojednou válcovačka rozjela. Pro mlhu jsem neviděl kam jede, ale netrvalo to dlouho a zdálo se mi, že ona něco převálcovala. Skřípění a zvuky alarmů automobilů se opět rozléhaly parkovištěm. Mlha se přitom začala rozplývat, načež jsem za válcovačkou uviděl řadu převálcovaných vozidel. Ze všech vchodů domu vyběhli nadávající lidé a moje snaha ukrýt se v křovíčkách nevyšla. A tak jsem zanedlouho prchal před naštvaným zástupem lidí s tušením, že přijdu do práce pozdě.