Srna

10

            Nebe potemnělo. Sall ležel na sněhu a pomalu mu docházely síly. Mezi stromy našel závětří, kde tiše odpočíval. Hlavou mu běhaly vzpomínky na domov, čerstvě upečený chléb a vyhřátou postel. Snažil se připomenout si, proč vlastně odešel z teplého domova, proč opustil svou rodnou vesnici, kde mu nikdy nic nechybělo. Proklínal se, za to že chtěl poznat svět. Svět, který mu za tak krátkou dobum, připravil tolik starostí a tolik bolesti. Co když se odsud nedostane?

Několik stop od sebe spatřil na sněhu nahnědlou skrnu. Jeho zrak se vyčerpáním rozostřil. Pokusil se zaměřit na jeden jediný bod a sousředit se. Po chvíli si uvědomil, že pozoruje spící srnu. Když se k ní pomalu připlížím, nemusela by si mě všimnout. Představa teplého masa v něm vyvolala ukrutný hlad. Žaludek se mu po několikadenním půstu svíral v silných křečích. Jeho tělo bylo slabé a i kdyby chtěl, nedokázal by se zvednout a srnu ulovit obyčejným způsobem. Převalil se na břicho, veškerou zbývající silou se opřel o lokty a sunul se směrem k odpočívajícímu zvířeti.

Každou chvíli se musel zastavit a nabrat znovu sílu. Zaslechl tiché funění. Podíval se nalevo od sebe a spatřil vlka, který na něj upíral svůj pohled. Rozmýšlí se nad tím, kdo z nás dvou mu zajistí lepší potravu, prolétlo mu hlavou. Šelma se přikrčila a zaměřila svůj zájem na srnu. Sallovi se rozšířily zornice, z posledních sil vytáhl  nůž přivázaný u pasu a švihl jím po vlkovi, který právě v tom okamžiku uskočil a zaútočil. Srna se nestačila ani zvednou. Pevný stisk vlčích čelistí jí protrhl krční tepnu, její nohy se ve vzduchu zaškubaly a pak zvíře ztuhlo v posmrtné křeči. Sall upadl na bok, zavřel oči a tiše vzlykal. Poslední naděje je pryč. Kdyby měl jen o trochu víc síly, dokázal by vlka zastavit. Nebo mu teď kořist ukrást. Ale nešlo to. Jeho tělo ho přestalo poslouchat, svaly se stáhly a odmítaly poslouchat. Pomalu se smiřoval se svým osudem. Napadlo ho, který z mrchožroutů se nasytí jeho masem.

Na tváři ucítil horký závan. Otevřel oči a přímo nad svým obličejem uviděl otevřenou tlamu plnou ostrých zakrvácených zubů. Pach krve, linoucí se z jeho útrob, Sallovi zvedl žaludek.

„Teď chceš ještě mě?“ zašeptal. Vlk ohrnul pysky, tiše zavrčel a naprázdno sklapl čelisti. Popošel ke straně. Sallovi se sevřelo v krku. Vlk se nad něho sklonil, zakňučel a položil mu tlapu na bok.

„Co chceš?“. Vlk znovu zakňučel a čenichem dostrkal mladíkovi k ústům kus syrového masa. Sall zamrkal, podíval se na jídlo a pak nechápavě na vlka. Vlčí oči jantarové barvy vyzařovaly klid a jeho přímý pohled v Sallovi vyvolal důvěru. Zdálo se, jako by se šelma na okamžik usmála. Sall popadl kus masa a zakousl se do něho.