Milenci

Neukazujem na sebe prsty,

když hrady z písku chceme bořit

či zámky slz.

Koupíme víno, svíčky zapálíme,

svíčky jako na moři lodičky dvě.

Jeden druhého máme v hrsti

a v bouři mlčíme.

Cestujem časem, i proti jeho proudu,

a co stane se za chvíli pod víčky,

nevíme.

Nemyslíme na déšť a vítr

a zvuky jen nečasu libé,

kolik do nebe ještě vede schodů...,

jen které srdce teprv zapálené

a které už hoří.