SPÁČ

Nechce se Vám spát?? Ani se Vám nedivím!! Sice nejste v Elm street, ale....

Spáč Miluju spánek víc než cokoliv jiného. Momentálně jsem, ale vzhůru i když je skoro půl třetí ráno. I díky tomu vám mohu vyprávět můj příběh. Mám docela dost přátel, ale nikdy jsem s nimi nebyl někde dlouho do noci. I když mě spousta z nich milionkrát lákala, já se nedám. Jsem totiž závislej na spánku, prostě spáč. Problém je v tom, že pokud nespím alespoň deset hodin denně, tak jsem druhej den protivnej a k nepoužití. Pořád někde pospávám. Nikdy nepiju kafe, nikdy jsem si nepředstavil pít to....., to abych nespal. Čistý spánek je zdravý - říkávala moje maminka, pokud spíš zdravě ještě po čtyřicítce, tak se dožiješ dlouhého věku, stále opakovala. A já se tím řídím. I když je mi osmadvacet a moc jsem toho neprožil, tak stále zdravě spím. No co to kecám neprožil, všechno se dá prožít i mimo noc, kdy se spí. Mám velice náročnou práci, dobře placenou a pokud jen někdy třeba zaspím, tak se to se mnou dál jen potáhne. To si prostě nemohu dovolit. V téhle práci potřebuji být soustředěný a ani jednou nevykolejit. Je jasné, že jestli někdy přijdu pozdě domů a pořádně se nevyspím, tak je to tady hned. A proč vám to vlastně vyprávím, tak to vám hned vysvětlím. Co to bylo ? Ty dveře byly zavřený nebo ne ? Proč sakra nikde nesvítím. Zvedl jsem se a šel opatrně rozsvítit do předsíně. Vzal jsem prázdný hrnek od kafe s tím, že si udělám nový. Došel jsem do kuchyně a zapnul kávovar. Ano koupil jsem si kávovar, musel jsem si totiž začít dělat kafe jinak bych nevydržel být vzhůru. Co to zase bylo, šlo to z obýváku. Takové klapnutí. Ten zvuk mi dlouho zněl v uším. Nevěděl jsem co mám dělat, zda jít zpět do obýváku nebo ne. Na druhou stranu jsem tam musel, hořel tam totiž oheň. Jo oheň vydává světlo a to je určitě zažene. Teda alespoň myslím. Raději jsem vytáhl ze stojanu ten největší nůž, vzal si hrnek od kafe a šel zpátky do obýváku. Děkoval jsem bohu, že mám kuchyň hned za obývákem. Už týden se totiž neodvážím do ložnice, protože jsem je tam viděl. Ano viděl jsem je a jen tak tak jsem utekl. Od té doby se pohybuji jen tady v přízemí. Pomalu a jistě i tady začíná být nebezpečno. Oni si mě najdou a vyčuchaj. Opět jsem dosedl do křesla. Nůž jsem položil na stolek vedle sebe a skoro každou pátou sekundu ho kontroloval. Srknul jsem si kafe a v ten moment se něco ozvalo z kuchyně. Bylo to jako tlumená rána. Takový buuum, ale tlumený a krátký. Jako kdyby někdo bouchnul do zdi ve sklepě pode mnou. Musím vám vysvětlit své podivné chování dokud není pozdě. Cítím totiž, že ty mrchy se blíží. Začalo to asi před měsícem. Šel jsem spát o něco dřív než je mým zvykem. Bylo asi sedm a já sledoval v posteli televizní zprávy. Jsem docela citlivej člověk a tak když jsem viděl zprávu o tom jak se asi sto padesát vězňů upálilo, tak jsem si musel dát panáka. Znáte určitě dnešní zprávy. No jasně ukážou tam všechno. Žádná hvězdička, tak jak to bývávalo dřív. Normálně na tvrdo ukázali všechny těla. Nikdo nechápal co je k tomu vedlo. Ani já, spoustu z nich jsem totiž znal. Jsem právník a několik z nich jsem žaloval ve jménu státu. Byli to převážně zlodějíčci, co se sem tam vkradou do bytů, někoho přepadnou a jen ukážou nůž aby někoho jen trochu vystrašili. Vyvrhelové zrození v naší zkažené společnosti. Pár jich i střílelo a podobně. Na rozebírání všech jednotlivců jsem neměl chuť. Nalil jsem si velkýho panáka whisky, kopnul ho do sebe a hned za ním putoval druhej, aby se tam ten první necítil sám. To mě totálně uspalo. Zavrtal jsem pod peřinu asi v osm. A znáte to pokud jdete opilí a ještě takhle brzo spát, tak se zaručeně v noci probudíte, byť jen proto, aby jste si došli na záchod. Mým důvodem nebyl, ale záchod. Probudil jsem se úplně zpocený. Měl jsem hrozný sen. Objevila se v něm osvětlená místnost bez dveří a oken. Ale to nejdůležitější byli oni. V celém snu jsem se cítil bezhybný a oni na mě útočili. Nemoh jsem se uhnout, utéct, nic. Sny bez kontroly nemám rád. Děsilo mě to. Vypadalo to jakoby ony, ty stíny, se mne jen snažily vystrašit. Jeden z nich se vždy proti mě jakoby rozeběhl a zatemnil můj pohled. Probudil jsem a to mne zachránilo. Druhý den v práci jsem byl úplně nemožný. Šéf se hned ptal zda nemám problémy. Vidíte to, hned si toho všiml. Považoval jsem to jednu z mých černých nocí a svedl to na ten incident, který se stal ve věznici. Šéf to naštěstí pochopil. Sám pro sebe jsem si říkal, že to bylo tím alkoholem. Nebyl jsem na něj moc zvyklý. Za necelý týden klidného spánku se vrátili. Byl jsem v opuštěné budově a už se mohl hýbat. Ať jsem, ale utíkal kam jsem utíkal vždy byli za rohem. Před čtrnácti dny jsem byl u psychologa. Ten mi dal pár prášků na spaní a nějaký uklidňovadla. Jeho věta "to bude v pohodě, za pár dní to přejde !" byla milná. Od té doby se to ještě více zhoršilo. Stíny se vracely každou noc a já si musel dát dovolenou. Když jsem se minulý týden vrátil do práce, tak mě šéf okamžitě poslal za lékařem. Ten minulý týden to bylo nejhorší. Den co den jsem se bál jít spát. Stíny mě už jen nehonily a strašily, snažily se mě zabít. Zranění, které jsem utržil ve snu jsem cítil ještě po probuzení. Rozhodl jsem se přestat brát všechny prášky a málem mě zabily. V pátek jsem si koupil poprvé v životě kafe a rozhodl se vydržet co nejdíl vzhůru. Spal jsem ve dne a doufal, že to pomůže. Nepomohlo. Posledním krokem, který jsem doufal, že zabere byl nejít spát vůbec. A tak tu druhou noc sedím. Přišel jsem o práci a o své přátele. Nejhorší na tom je, že si myslím, že se vytratily ze sna a jdou po mně i ve stavu bdělém. Zvuky, které slýchám nejsou normální. Dokonce jsem je zahlédl v pootevřených dveřích mé ložnice a proto jsem tady, v obýváku u ohně. Dopíjím další hrnek kávy. Jsem rád, že jsem vám to mohl odvyprávět. Co to zase sakra by.............?? Dave

---