Mediátor II

Ale ještě se vrátíme k cestě.Šly jsme krásným čistým lesem a vedle byla úplně průhledná řeka, což je dneska div.Začaly jsme bláznit ještě víc a hrály si na pravěk, takže jsme se z řeky napily.Popravdě řečeno chutnalo to lépe, než minerálka.Dokonce Juli napadlo,že si zhotovíme prut a ulovíme si rybu.Ulomila větévku, já jsem jí podala provázek a drátek aby měla z čeho udělat háček.Juli, jelikož je zručná měla prut hned.Sedla si k vodě,opřela prut o pařez a my se zatím šli projít po lese,jestli najdeme nějaké houby.Bohužel houbám se v březnu moc ven nechce,takže jsme to vzdaly.Chvíli jsme běhaly po lese a hrály bláznivé hry.Najednou se stalo něco zvláštního-nad námi přeletěla sova a sedla si na strom vedle nás.Měla na krku uvázaný dopis.Trochu jsme se bály, ale já jsem vystartovala a opatrně jsem dopis sově z krku sundala.Juli ke mně přišla a já začala číst.Na lístku stálo:

Docela jsme se vyděsily a nejdřív nevěděly, jestli máme lístek zahodit a nevšímat si ho nebo o tom přemýšlet. Juli namítla:,,Půjdeme?”Nejdřív jsem váhala, ale pak jen odpověděla, že samozřejmě půjdeme. Přišli jsme přece za dobrodružstvím! Obě jsme se sice bály, ale když půjde ta druhá, půjdu i já,myslely jsme si úplně stejně. Tak jsme přemýšlely, že jsme zapomněly na naše háčky, které už se houpaly na hladině. Já jsem vytáhla starý, zrezivělý hrnec. Nebyl ještě děravý ,tak jsme ho zatím nevyhodily a usoudily, že si ho ještě necháme, abychom ho později použily. No a Juli vytáhla velkou rybu. Nevěděly jsme, co je to za rybu, protože biologie nejde ani jedné. Jedovatá snad neníJ .Ten můj hrnec se najednou docela hodil. Vyšly jsme totiž z lesa, kde jsme potkaly ještě dvě srnky a několik ptáků.Les byl krásný a čistý. Vyšly jsme tedy za les na krásnou rozlehlou zelenou louku. Začínala už trochu rozkvétat, ale přece jenom byl březen.V našem kraji, ale bylo sluníčka dost a dost i v lednu, takže několik kytek už zářilo na rozsáhlé louce, kde jsme se rozhodly přenocovat. Nejdřív si musíme postavit stan a někde vedle rozdělat oheň, abychom pro všechny případy měly ochranu před zvířaty. Když jsme stavěly stan, byla u toho velká zábava.Juli chtěla stan upevnit zevnitř a on zrovna spadl.Juli se do stanu zamotala a já se zatím válela po trávě smíchy. Nakonec jsme stan přece jen s úspěchem postavily. Měly jsme naštěstí nový velký stan modré barvy.Předtím jsme měli jen takový obyčejný,kam jsme se vešli sami dvě

Teď máme velký asi pro pět lidí.Je tam i předsíňka na boty a potom dva ,,pokoje,,. Když jsme si rozložily věci, co jsme měly v batohu přehledně do přihrádek ve stanu, šly jsme se podívat ven .Měly jsme docela hlad. Mamince jsme slíbily, že si něco koupíme v nějakém obchodě, kolem kterého půjdeme.Obchod byl podle mě však hodně hodně daleko.Ale to by nebyla naše maminka, aby nám něco nedala, napadlo nás obě. A samozřejmě jsme měli pravdu. Jen co jsme se podívaly hlouběji do batohů, hned jsme viděly čtyři housky a dvě tatranky .Maminka myslí opravdu na všechno. Nejdřív jsme snědly housky, na tatranky jsme neměly chuť.Tedy měly, ale chtěly jsme si je schovat na večer.Teď přišel čas na rozdělání ohně.Jak rozdělat oheň jsme se učily ve Skautu, do kterého jsme chodily v 5.třídě. To základní umíme a je to docela užitečné. ....