Mediátor III

Opět jsme vyrazily do lesa.Juli vzala pro jistotu ledvinku s provázkem a pár dalšími drobnostmi a já sekyrku. Bylo to docela nebezpečné, ale byly jsme opatrné.Přišly jsme do lesa, našly nízký stromek a Juli začala lámat větve, na které jsme dosáhly. Bylo jich tolik, že jsme vlastně ani sekeru nepotřebovaly. Dřevo bylo kupodivu suché, k našemu štěstí. Včera v noci totiž pršelo a ostatní dřevo bylo namoklé a k ohni téměř nepoužitelné. I když svítilo sluníčko, nebyly stromy suché. Vzaly jsme roští a malé klacíky co jsme měly ze suchého stromu a pak ještě několik mokrých klacků, které jsme u stanu vystavily, aby proschlo.To pro jistotu abychom měli čím přitopit. Už jsme chtěli rovnat klacíky na sebe, ale uvědomily jsme si, že vlastně nemáme kameny. Nebylo to tak těžké, protože jich bylo dost a dost v řece vedle lesa. Když už jsme měly kameny, klacíky i nějaký papír, který jsme měly už z domu, mohly jsme začít. Oheň se rozhořel hned, protože byl jen slabý osvěžující větřík.

No,zábavy bylo dost a už byl večer. Musely jsme ještě pořádně přiložit na oheň a zkontrolovat baterky, ,jestli vůbec svítí. Když jsme si pohodlně zalezly do spacáků, věděly jsme, že stejně hned spát nebudeme, ale budeme si zase povídat a plánovat na zítra.Pořád tu byl ten lístek o kterém jsme nic nevěděly.Přišlo nám nesmyslné za někým chodit-vlastně už nám docházelo, že naše první pocity-tedy nadšení není tak úplně na místě a měly bychom se spíš bát.Po těchto myšlenkách,které vždycky jedna řekla nahlas, nám bylo úplně jasné, že těžko vůbec v noci usneme. Ještě jsme se vyšly podívat ven.Byl krásný večer, asi po desáté hodině.Bylo pořád docela teplo a oheň naštěstí hořel. Najednou jsme před sebou uviděly stín. To znamenalo,že pokud to není náš stín, někdo nebo něco je za námi. Chytly jsme se pevně za ruce a měly co dělat, abychom nezačaly ječet jako v nějakém filmu. Statečně jsme se ohlédly a uviděly jsme sovu.Byly jsme tak rády a začaly jsme se usmívat. Sova samozřejmě držela další lístek: