Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMediátor IV
Autor
Susy
Rozhodla jsem se, že se scházet nebudeme, ale budu vám posílat lístky.Bude to tak lepší, abyste se nebály-stejně si myslím,že byste nepřišly. Další lístek pošlu zítra ráno.
P.S.:Dávám na vás pozor!
Docela si o sobě myslí, pomyslely jsme si.To je jasné ,že bychom nepřišly.Musely bychom být blázni, kdybychom šly za někým, koho neznáme.Rozhodly jsme se ale, že na zříceninu půjdeme. Ale rozhodně ne večer. Půjdeme brzy odpoledne, možná ještě před obědem, aby svítilo slunce a měly jsme svůj cíl splněný. Ještě jsme přiložily do ohně a napadlo nás, že můžeme zkusit odepsat. Sova tu
seděla, tak co můžeme ztratit. Juli vytáhla blok a tužku a já začala psátKdo jste a proč zrovna my?Prosím napište nám o sobě víc a co chcete.
Teprve za dlouhou chvíli se nám podařilo přivázat sově dopis k noze.Nejdřív jsme se i trochu bály,ale sama přilétla k nám.No,asi poznala,že už není nic platná,tak odletěla.Ještě chvíli jsme se dívaly na oheň a kolem sebe jako bysme čekaly co kde vyskočí z křoví.Nic se ale neobjevilo,takže jsme mohly jít spát.A protože jsme byly docela unavené,usnuly jsme rychle.Když jsme se ráno probudily ani se nám nezdálo,že byla noc.S
paly jsme moc krátce.Probudilo nás sluníčko,které příjemně hřálo.Na louce bylo několik rozkvetlých květin a létalo několik motýlů.Bylo velmi krásně a příjemně.Chtěly jsme se vydat na cestu co nejdřív,tak jsme vše zabalily zpět do batohů a stan jsme poskládaly do speciálního vaku.Ještě jsme však zaskočily k řece,nabraly do mého uloveného hrnce vodu a pokropili oheň,který by se mohl ještě rozhořet.Teprve pak jsme mohly s klidným svědomím opustit louku.Tentokrát jsem stan nesla já,protože Juli ho nesla z domů až sem.Vydaly jsme se na cestu lesem,která podle mapy měla vést ke zřícenině.Šly jsme pořád podle řeky a slunce vesele prokukovalo mezi větvemi stromů.Hrály jsme různé hry,chvíli jsme se chladily v řece a nakonec jsme si povídaly.Nešlo to jinak než aby řeč nedošla až k sově.Obě jsme ji měli na paměti už od začátku,ale nechtěly jsme si to připustit,protože nám z toho šla husí kůže po zádech.Nakonec jsem však začala já tím,kdo nám asi píše...Byla to snad náhoda nebo osud?Přestaly jsme se bát,shodily všechny zábrany a začaly uvažovat kdo nám asi píše.Snad bílá paní z hradu,duch nebo naše sestra o které nevíme ani že ji máme...V tu chvíli jsme bohužel nevěděly a ani si nedokázaly představit ,že od pravdy nejsme daleko... Mluvily jsme pořád dál a nešlo to snad jinak, než že jsme zase uviděly sovu.Tentokrát měla na krku malinkou schránku a když jsme ji otevřely,vypadl docela velký papír.To co na něm stálo jsme opravdu nečekaly ani jedna......Pokračování zítra...