Mediátor V

Juli hned vytáhla blok...Začal psát:,,Budeme rády když se o vás dozvíme víc a že můžeme někomu pomoc!Můžete nám prosím říct váš příběh?”Nedávalo to moc smysl a byly tam chyby,ale Juli to očividně nevadilo- dala dopis sově do schránky a šla jako by nic dál.A co se stalo dál?Asi očekáváte ,že jsme zase uviděly sovu a vše by skončilo.Ještě ale záhady nekončily!Jak jsme šly po cestě v řece se najednou objevil hajný či co?Rozumíte v čem byl problém?Široko daleko nebyl dům ani domek vesnice natož nějaká větší osada.Když jsme k němu šly blíž volaly jsme na něj a on jakoby neslyšel.Prošel kolem nás a když jsme se ohlédly byl pryč.Zní to jako z pohádky nebo z nějaké knížky?Je to přehnané?Ano to je,ale nám se to stalo!!!!No a co myslíte,že udělají v tuhle chvíli dvojčata,která myslí a chovají se úplně stejně?Začnou ječet,podívají se na sebe,přestanou ječet a začnou utíkat.Když už jsme nemohly utíkat-s takovými ranci co jsme nesly a ještě se stanem to stejně šlo dost těžko....zastavily jsme se a rozdýchávaly to?Co to může být?Já protože nevěřím na zázraky a duchy jsem prohlásila,že je to přízrak a že to nebyla pravda.Máme to z toho že pořád přemýšlíme o té sově...Přišlo mi to jako docela uspokojivé vysvětlení.Ovšem Juli se to tak asi nezdálo.Nevím,jestli vůbec věděla,že něco říkám.Co já si totiž vyprávěla a vysvětlovala svou teorii, Juli se dívala za mě nevěřícně kroutila hlavou a přemýšlela.To co z ní vypadlo jsem nečekala,zvlášť když to vymyslela Juli:,,Co když to má něco společného s tou sovou?Zamysly se trochu!,ONA, nám píše,že nemá ani tělo,ruce..a má něco na DUŠI!To musí být ono!”V tu chvíli začalo i mně docházet co tím Juli myslela.Podle ní nám píše přízrak,lépe řečeno-duch...Já jsem přemýšlela ,co na tom je pravdy,ale Juli asi ještě neskončila.,,Zatímco jsi mluvila,prošla za tebou babička,docela pěkná,ale stará.Zase zmizela vidíš-nikdo tu není...Jinak to není možné-je to tak!”Teda!Tak tohle nečekala snad ani jedna....Pořád jsme tomu nemohly uvěřit.Snažily jsme se najít něco,co by dokázalo,že to tak není..,ale popravdě se nám to moc nedařilo.Hledaly jsme nějaký důkaz,který by vše vyvrátil.Přesto,že jsme se snažily na to zapomenout moc to tedy nešlo.

No,abychom trochu pokračovaly...Šli jsme dál po cestě a pořád vedle řeky.Když se řeka rozdělovala na dvě ramena,zřícenina byla na kopci před námi..Na řece ale nebyl most.Byla dost široká,ledová a hlavně měla hodně kamenů.Normálně bychom ji mohli přebrodit,ale rozhodly jsme se si trochu užít a postavit most.Tedy,neměly jsme v úmyslu stavět most z Londýna,ale jenom nějaký dřevěný z klád.Dobře,obě uznáváme,že to bylo trochu moc.Neměly jsme šanci porazit strom a neměly jsme šanci ho vůbec dát přes řeku.Takže jsme se rozhodly řeku přebrodit...Nic jiného vlastně ani nezbývalo.Juli se rozhodla stan přehodit přes řeku.Hod jí při tělocviku šel,takže jsem to považovala za dobrý nápad.Vzala ruksak se stanem, napřáhla se a hodila.Bylo to těsně,ale.............stan stejně spadl do řeky a vesele si odplouval po proudu.No,tak to je vážně úžasné,naši nás asi přizabijí až se dozví,že nemáme stan.Musely jsme rychle do řeky.Běžely jsme po proudu a sledovaly stan.Naneštěstí tu byl sráz.To radši ztratit stan než abychom skočily do vodopádu.Stan se k našemu velkému štěstí zachytil o větev.Nemohly jsme přebrodit řeku tady,ale kousek dál od srázu.Zase jsme utíkaly zpátky a pokusily se vlézt do vody.Byla vážně hodně studená,ale jinak to nešlo.Naštěstí se nic nestalo a my šťastně vystoupily na druhé straně.Zase jsme hned utíkaly k místu kde stan zůstal.Nedokážete si představit jak jsme byly rády,že tam je.Chytly jsme se za ruce a já se pro stan snažila natáhnout.Zvrtla se mi noha a i když se Juli snažila mě udržet spadla jsem do vody.Strašně jsem křičela o pomoc,ale nikdo daleko široko nebyl.Juli zoufale volala a nevěděla co má dělat.Ještě na mě zavolala:,,když ty,tak já taky!”a statečně skočila do řeky.Snažila se mě ještě doplavat a podařilo se.Chytly jsme se za ruce a snažily se dostat ke břehu.Bylo to prakticky nemožné,protože proud byl moc silný,takže jsme to vzdaly.Už jsme viděly mlhu od vodopádu a čekaly na jistou smrt...