Dva klíče z Podgory

Až budu připravený

(ty tady a já tam)

pak zlehka nahmatám

dva klíčky pod rameny

jako bych měřil rybku

kterou jsem vytáh z moře

slaného od polibků

ach noci na Podgoře

černé jak vraní oči

zalité hustou tuší

v níž světlo možná tuší

jen ten kdo do ní vkročí

Až budu připravený

až vodě uvěřím

ten rytmus na perkuse

ulehnu

na kameny

pojď blíž

ať přeměřím

ať lehce dvojdotknu se

těch klíčů které střeží

akvadukt k prsní kostí

po kterém prsty běží

hebce

a bez milosti

...

napnutý do krajnosti

dnes usnu

asi stěží