na k.s.

To bylo,ty kamenné stromy,vrchol všeho krásného,zakázané místo nevinnosti,podivné bytosti,zde pořádají slavnosti , zkamenělé sochy nehybných stromů,ta hora opovrhovaná tupě přízemními lidmi stoupá stále výš, až se postupně vytrácí a nakonec úplně zmizí v neznámé dimenzi,všude kolem se rozprostírá propast všednosti… (a ta cesta) …nesmírně tě láká,projít se po jejím zlatavém písku,navečer,když se smráká… Ó prapodivná jest naše Země,skrývající ještě mnohá tajemství,vydejme se jim vstříc,nesnažme se je uzamknout do ledové truhly mrazu tam na konci našich myslí… Ó podivná, na tobě vzkvetla cesta ,dovol mi ji lehce přestoupit,podrž mne na ni neshazuj mne zpět tam ,odkud jsem se před lety vydal tě hledat,dopusť,abych stoupal stále výš a dál …ve sněžném labyrintu , všude kolem vzduch s posvátnou zemí tvoří nedělitelný celek,navzájem spolu splývají, celé toto království je polito podmanivou mlhou,cítíš tu vůni promrzlého vzduchu… vydej se po posvátné cestě do (neznáma)…….při měsíci nočním,jenž sází pronikavé světlo do mléčného sněhu,od kterého se vyzařuje zpět ke hvězdám,kde se ztrácí… …podivné tolik námi známé místo,které jsme ztratili někde v našich úplně prvních vzpomínkách,my můžeme zůstat pouze v úžasu… kdokoliv se vždy dostal sem do prapodivných míst ,se nechtěl vrátit …poté,co se dostaneš sem a budeš na pokraji tvých sil,naprosto vyčerpán,až nebudeš vědět co dál,představ si,že vstáváš ,již nebudeš unaven…vydáváš se v prastarých stopách vyrytých ve sněhu k samotnému vrcholu tvé dávné touhy, zrychluješ krok a náhle utíkáš stále výš na posvátnou horu… …nech se ovládnout tím tajemnem onoho posvátného místa , schůzek živých duchů ,nech se pohltit tím podmanivým pocitem a rozdělej obřadní oheň,zde vzplanou všechny tvé podvědomé představy o tom,co je výš,promění se v popel…běž,cítíš tu sílu tam úplně nahoře je něco nového,upadáš do kolen,cesta je přespříliš dlouhá,ale v dobu,kdy již nebudeš doufat v jistý konec tvé poutě,spatříš pronikavé světlo,které tě dráždí,při mohutném záblesku tě vsává do svého nitra,nejde jít zpět,jsi na konci,na místě,zbývá ti poslední krok,který následuje a jím končí vše …..co jsi do dneška znal , dostáváš se do stavu podmanivosti tvých nezkrotných myšlenek a představ,nech se vést na saních,tajemná hudba,neslyšíš ji jen,dokážeš se do ní vcítit,dokážeš ji i vidět,poznáváš její chuť,ta uhrančivá vůně a čím jedeš dál po nepojmenované cestě,ta hudba je stále intenzivnější a pak,pak naprosto tě pohlcuje ,jseš součástí veškerého umění jímž jsou ony sáně tažené princeznou hudbou a necháváš se unášet,protože si jsi jist,že toto byl pouze nepatrný zlomek toho,co tě čeká,doba poznání je dlouhá…

---