Závidím tvé harfě!

Být svírán koleny

a opřít se ti o rameno,

každým svým nervem-strunou vzdychat:

„hraj, má ženo!“,

být svírán koleny

a lehce týrán tvými

nehty jak trsátky,

pařátky maličkými,

být svírán koleny,

silněji, ještě více,

ňader se dotýkat

deskou své ozvučnice,

být svírán koleny,

vmáčknout se mezi paže,

protknout tě celou skrz,

jak nikdo nedokáže,

být svírán koleny,

až vzduch se nedostává,

pedály zarýt se do země

zleva zprava,

být svírán koleny...

…tlačím tě do rozkroku,

cítím v něm plameny...

…a jenom rytmu boků

jak metronomu naslouchat...

…jak velkolepě musel bych ti hrát?!