Ruská ruleta

Ruská ruleta

S šepotem do ticha už dlouho usínám,
čekám v temnu strnulém,
den kdy otevřeš mi náruč a proklínám,
dopisy s mým jménem v čase minulém.

Pálím je v krbu, tak smutně hoří,
pláčí si v plamenech, ty možná čas zboří.
Ty moje žáry zůstanou, celého mě spálí,
už teď mě u srdce v mé samotě pálí.

Když večer sedím v křesle s whisky kapkou,
větší než Pacifik a hraji hru vratkou,
s pistolí v ruce, v bubínku pět ran,
snad po mně štěkne, aspoň hejno vran.

V bubínku pět ran, místo pro tu poslední,
vzpomínám jak tehdy v oné době polední,
jsem tě poznal v překráse závojů,
od těch mě teď dělí, pět železných nábojů.

Na mol zpitý a osudem sbitý,
vypadám jak stín, jako obraz smytý,
do hlavy se mi cosi vkrádá nohou bosou,
to z náboje vstoupil můj nový soused s kosou.

---