Nitka (pro Petrušku)

S písmenky na drobném svitku,
s roztrhaným srdcem na dlani,
svírám v ruce jehlu a nitku,
šiji a zašívám jej až do svítání.

Při drobné záři plamene ze svíček,
žmoulám nad prázdným papírem tužku,
snad napíši ještě těch pár větiček,
než uvelebim se na svou lenošku.

Písmenka se pozvolna snáší na papír,
mé srdce zašívane konečně cítí pokoj a mír,
To láska v krbu vášně a neděje zažehnuta byla,
mé srdce opět oblomila.

S písmenky na drobném svitku,
s roztrhaným srdcem na dlani,
vzdal jsem se již věčnému vzpílání,
a v krbu nechal uhořet svou nitku.

---