Stromovková

Stromovková

Sedí tu vedle mě, krásná a spanilá

Oči má sklopené na mě se nedivá

Nevidí básníka, bídáka šumaře

Povídá o zpěvu a o své kytaře

Sedí tu Madona božského malíře

Ten kdo ji maloval na lesklém papíře

Ustrnul úžasem z jejího pohledu

Říkám si Bože můj tohle já nesvedu

Sedí tu květina vzácná a tajemná

Chtěl bych k ní přivonět, mysl je zmatená

Osude poraď mi, jak líbat květinu

Když byla dívenka tančila latinu…

Sedí tu ve stínu, pod stromy u louky

Andělé malují milostné oblouky

Barokní andílek nade mnou směje se

Povídá :Básníku bojuj a nedej se…