Kvůli nám

Mé dlouhé vlasy,

Tvá záda,

mají se rádi, asi,

a o lásce se jim bude zdát.

O tom, jak srdce do polštáře

vybrečíš,

jak láskou, tou tvou rukou,

mi k spánku pusu dáš..

Né, Ty raději vezmeš si haš?!

Abys zapomněl, abys nevěděl,

jak Tvé srdce (co v polštáři je stále),

jak moc mě to srdce nesnášelo,

ale tělo Tvé mě chtělo,

jak zdi bílé

rudými se staly,

jak na rohu postele

tři bílé panny stály

a čtvrtá v posteli ležela

a slůvka lásky z jejich rtů

jen běžela..

Tvé srdce v polštáři,

Tvá dlaň mi na tváři

a nechceš jít k oltáři

než hvězdička zazáří.

Doufám, že smrt nám lásku nezmaří,

že žít šťastně se nám podaří,

že smrt nám život nezmaří.

A hvězdy už nezáří

a my jdeme k oltáři,

má dlaň je Tobě na tváři

a mé srdce v polštáři.