Podzimní láska

Listy na stromech už zase stárnou Každou chvíli nějaký z nich spadne K zemi se snáší s ladnou lehkostí A každý jinak zbarvený... Stromy jsou zase samy a opuštěné Jako člověk, jehož opustila láska A ani ty stromu nemají jistotu, Že na jaře budou opět zkrášleny A jak člověk pozná opravdovou lásku? To tedy nevím, snad nikdo to nedokáže popsat Jen srdce prý to pozná a poví ti to Záleží však na tom, zda tak učiní včas A ani pak nemusíš být s láskou spjat Vždyť láskou se nedá nazvat jednostrannost Láska je cit, láska jsou dva lidé Jen jeden nevytvoří to kouzlo... Právě spadl další list, škoda Byl téměř celý zelený To vítr mu pomohl smést se k zemi Už neměl sílu držet se na větvi dál Už na stromě zbylo jen pár listů Jejich osud je taky zpečetěn V zimě je mráz spálí A na jaře je vytlačí mladé lístky plné síly a svěžesti

---