Kde lišky

Narození v hloubi lesů a žití na samotách evokuje asi jiné tušení souvislostí než těch pár roků annonymity velkoměsta. Jsem smíšek a proto mi není lehké předkládat úvahy ,které se tváří vážně a přesto nechtějí být zastuzeným intelektualismem. Jenom ty noci jsou někdy dlouhý...

Kdosi nám brousí
na bláto škrabku potají
za nocí dlouhých mrazivých
kol domu lišky brouzdají
a v lesích padají
větrem , stářím stromy
bohaté barvy slijí se v cín
koulí se měsíc - vrhá
stříbrný vítr , stříbrnej stín.

Zamrazí v duši
přimrzne jazyk na klice
veverky hnízda
v zrzavých předtuchách
zamykaj na klíče
valí se krajem představy
že Kdosi Komusi
...
potají

Navenek mrzne
až hynou štiky , úhoři
ledy však vírou praskají
hrázemi prosáklá naděje
upouští žilou obavy
že Někdo Někde zbytečně
bytí si bahnem otráví.

Noci jsou temný , mrazivý
jeden se marně snaží
jiný zas maně tuší
a další všechno , všechno ví
snad i Proč a Kdo nám
za nocí
na bláto
potají . . .

---