Kosmická slunečnice

Rozinky úsměvů ve žlutém pytlíku

šustí a čekají s láskou i děsem

na hřích v prázdnotě slaného srdce

na  vzpomínky svítící po cestě k rovníku,

kde se míjí tváře v kosmické radosti,

hvězdy trhají provazy tepen

i sny - oblázky spojí s větrem 

a zmáčknou v ostré hrany tupé zlosti

 i omšelé provazy smutku

přivykly děsu Vánočních stromů

jen chvíli dotkly se vratkého stolu

konečně sám

                      opojen nudou

                                                zpívá

                                                              a  letí ...