Krev - varhany a smrt

Bylo krásné počasí, takové, jaké už tento kraj dlouho nepamatoval. Slunce svítilo a foukal jemný vánek. Svatebčané se právě shromažďovali u vchodu do kostela netrpělivě čekajíc na nevěstu se ženichem. Těžko říct, zda to všechno byli příbuzní, ale každopádně na dvě stě lidí se do kostela vměstná.

 Sundal svůj klobouk a s pohrdavým úsměvem na tváři, zamířil k zahradám kostela. Šel klidně a sebejistě, nevšímal si okolí a ono zas jeho. Nasadil si klobouk a sedl si na bílou lavičku s rozhledem na krásnou vykvetlou zahradu. Zavřel oči a chvilku čekal. Pak uslyšel smějící se dav a pomalu se zase zvedal. Podíval se, zda se někdo nekouká a proklouzl zadním vchodem do kostela.

 To už přijel ženich a svatebčané se hrnuli do kostela. Na to, jaký to byl hlučící dav, se chovali až neočekávaně slušně a ohleduplně. Pomalu se usazovali do lavic. Kostel byl krásně vyzdoben, přes všechno zlato byla přeci jen nejvýraznější nádherná mozaika s Božskými symboly. Také si o tom lidé rádi povídali a chodili sem i z důvodu kulturního, nejen kvůli víře.  

 Trochu to skřípalo, ale tělo padnout nenechal. Chytl varhaníka do náručí a pomalu jeho mrtvolu položil na zem. Zkontroloval, zda nikde nejsou stopy po krvi a pak si oprášil své kožené rukavice. Popošel k římse a podíval se dolů. Kostel byl plný jak lidí, tak očekávání. Nevěsta ještě nedorazila. Sedl si k varhanám a čekal.

 Netrpělivý ženich si stíral z tváře pot. Atmosféra v kostele byla dosti nervózní a čekalo se jen na moment, kdy se otevřou dveře. Tádádadá tádádadá... Rozezněly se varhany a otevřely se dveře. Vstoupila nádherná nevěsta v bílých šatech. K oltáři jí vedl mohutný starší pán v elegantním obleku. Každý, kolem kterého prošli se na ně usmíval a občas pozdravil nebo přidal i nějaká slova navíc.

 Přestal hrát. Sklonil se a vytáhl jiný hudební nástroj. Nástroj, na který zahraje melodii, která se ovšem ke svatbě moc nehodí. Poklekl, našrouboval tlumič a čekal. Koncentrovaný na daný okamžik si prohlížel u oltáře stojící snoubence a kněze.

 Muž políbil nevěstu a najednou z nich byli manželé. Prošli dlouhou uličkou podél všech lavic, procházeli kolem dojatých žen, vážných mužů a veselých dětí, kterých tu také byla celá tlupa. Postupně se v uličce začal tvořit větší dav, proud lidí směřující k východu. Otevřely se dveře a do kostela proniklo světlo, rozezněly se zvony.

 Jemně pohladil spoušť a zmáčkl. Krev se rozstříkla na sochu Ježíšovu i na výzdobu kolem ní. Kněz dunivě dopadl na dlážděnou podlahu a zbarvil podlahu rudou barvou, která se linula z jeho prostřelené lebky. Střelec si nasadil klobouk a se svou pečlivě schovanou zbraní se ztratil v davu.

 Než si kněze někdo všiml, byl už Jack dávno pryč... možná si šel zkontrolovat stav svého účtu.